Zbavte se nadbytečného stresu

Fotografie "Worried!" od "Alon" je licencována pod CC BY 2.0
Fotografie „Worried! “ od „Alon“ je licencována pod CC BY 2.0

Kde se bere stres?

Většina stresu pochází z toho, jakým způsobem interpretujeme náš svět. Stresují nás telefonní hovory, násilí a trestné činy, informační přetížení, předhánění se na sociálních sítích jeden před druhým, milióny představ dokonalých mužů a žen s dokonalými tvářemi a těly.

Od dětství nám rodina, přátelé, známí, média podsouvali, jak máme myslet a jak se máme chovat. Naše reakce byli ovlivněni skupinami lidí, které do našich mozků vtiskli předepsané vzorce chování, ačkoliv do nás vůbec neviděli. Nevěděli, jací jsme, co chceme. Věřte, že pokud vypudíme některé z těchto vetřelců, náš stres opadne a život bude daleko lehčí, nebo alespoň daleko snesitelnější.

Co se skrývá za stresem?

Za stresem se můžou skrývat cíle, jichž nelze dosáhnout, nedostatek osobní zodpovědnosti přehnané nároky a očekávání druhých, vlastní lenost, nebo potřeba obvinit někoho, nebo něco jiného za problémy v našem životě. Každý, kdo slyší slovo stres, myslí si, že jde o něco negativního, strašného, škodlivého.

Stres je však i pozitivní. Existuje mnoho věcí, které jsou důležité a k nimž nás přiměje právě stres. Bez stresu byste byli jen bezduché pecky. Mrtvoly. Nic byste nedělali, vůbec byste nevstali z postele, jen byste tam leželi, neuměli byste nic, nic by vás nebavilo, neměli byste potřebu něco dělat, neměli byste občasné potřebné životní napětí, adrenalin, zážitky. Nežili byste.

Stres lze často využít jako příležitost k osobnímu růstu, pružnosti a legraci. Můžete se naučit využívat humor k přehodnocení stresové situace. Naučit se na věci nahlížet ze zcela jiné perspektivy.

Jeden ze způsobů, jak zmírnit stres ve vašem životě je dívat se na jednotlivé části vašeho života jako na televizní komedii, v níž hrajete hlavní roli. Pro pobavení můžete sledovat slavné herecké hvězdy, ale stejně tak se kdykoli můžete přepnout na vaši životní komedii. Vy jste svým zábavním centrem, všechno, co jen musíte dělat, je účinkovat.

Nejste středobodem vesmíru

Naše kultura se často zaměřuje, jen na to špatné v lidech, ale to neznamená, že vy to musíte mít zrovna tak. Jeden z největších darů, jaký sami sobě můžeme dát je uvědomit si, že nejste středobodem vesmíru. Nikdo nevybral právě vás, jako osobu, na kterou se budou valit stresující záležitosti. Nikdo nikoho nepověřil, aby vás obtěžoval. Pochopení téhle skutečnosti nám dává svobodu v tom, že nejsme připoutání k životu, který nám nedává možnost volby. Také nám to pomůže v tom, abychom se dokázali koukat na okolní věci lehčím způsobem.

Žijte, jako byste měli plnou sklenici!

Na věci se můžeme dívat jako na sklenici, je buď z poloviny prázdná, nebo z poloviny plná. A proč byste si museli vybírat z těch dvou možností? Nalejte si plnou. Vaše sklenice bude vždycky plná, když si začnete uvědomovat obyčejná potěšení, když se nebudete nechávat uhánět konzumním světem a srovnávat se s druhými. Dělejte, co si vy sami přejete a co máte rádi. Následujte své potřeby.

Je škoda, že většina lidí si radost škatulkuje a nechává si ji na víkendy, oslavy, nebo na dovolenou. Těšte se z výsledků, jakých jste dosáhli, radujte se z partnerova štěstí, ty čokoládové bonbony, to šampaňské byste měli mít po ruce častěji. Nemyslete si, že na zvláštní příležitosti se musí čekat, abyste se mohli v životě těšit. Alespoň jednou týdně si nějakou dopřejte, věnujte se sami sobě, rodině nebo partnerovi.

Dopřejte si ty „stimulanty“, které váš těší. Pro někoho je to zajímavé čtení společně s šálkem černého čaje, pro jiného posezení s přítelem se sklenicí vína, relaxace v sauně, procházka na čerstvém vzduchu, zajímavá přednáška, uvařte ten výtečný pokrm, kupte si ten luxusní parfém po kterém už tak dlouho toužíte, ta nová halenka, počítačová hra, jděte si pro nové číslo vašeho oblíbeného časopisu. Dopřejte si tyto věci, ale za jedné podmínky, buďte neskutečně odolní a odmítejte sebelítost.

Smějte se

Dítě se směje více než dvěstěkrát denně. Když dospíváme tento počet se změní na dvanáct denně, nebo ještě méně. Během dospívání je nám totiž kázáno, abychom brali věci vážně. Výsledkem pak bohužel je, že někdy trpíme smrtelnou vážností a naše svaly potřebné k smíchu zakrňují. Samozřejmě jsou určité situace, kdy se smích nehodí, ale když nemusíte trpět tak netrpte. Uvědomte si, že jen vy sami určujete, jaké množství stresu si k sobě připustíte.

Skandální odhalení globálního plýtvání s jídlem

[box type=“shadow“ ]Určitě jste si už někdy položili otázku typu, proč je takový problém nakrmit 1 miliardu lidí v Africe, když vyspělé státy přímo praskají ve švech, co se zásob jídla týče?[/box]

Odpověď je jednoduchá, vše závisí na penězích, jež by musely být investovány do transportu potravy, do státu periferie. A protože by sáty prvního světa stála doprava velké množství peněz, tak se neobjevuje žádná jiná možnost, než přebytečné jídlo vyhazovat! A to i v případě, že ve světě vládne vysoká nezaměstnanost a značně vysoký počet bezdomovců, kteří by byli vděčni i za kus chleba.

Tristram Stuart: Revoluce v plýtvání jídlem

Důležitou osobou, která ovlivnila program proti plýtvání s jídlem, je Tristram Stuart. Vítěz mezinárodního oceněni životního prostředí, a zároveň bojovník za nesmyslné plýtvání jídlem. V roce 2006 vydal svou první knihu „The Bloodless revolucion“, kde pojednává o strašné skutečnosti, která se děje téměř všude v Evropě a Americe.

Většina farmářů je nucena své potraviny, které nesplňují přísná kritéria supermarketů, co se týče tvaru a velikosti, vyhazovat. Tímto způsobem dojde k zbytečnému plýtvání se zdravými potravinami, které pouze nejsou esteticky dokonalé. Tristram také vypraví o nejmenovaném farmáři, který pěstoval špenát a  investoval do své plantáže vysokou peněžní sumu, však nakonec svůj špenát nesklidil, neboť mezi ním vyrostl plevel. Nesklidil ho i přesto, že byl špenát zdravý a bez úhony.

Zdeformované brambory, které nemají šanci dostat se na trh, nakonec většinou končí v koši.
Fotografie: spindly sweets, od jbloon licencováno pod CC BY 2.0

 

Největší spotřeba jídla se přičítá Spojeným státům, které mají enormní zásobárnu jídla. Zde se vypěstuje 4x více potravin, než jsou lidé schopni spotřebovat. 4x více potravin, kterými bychom byli schopni nakrmit obyvatele Afriky, Američani bezmyšlenkovitě vyhodí do koše. Naštěstí ve Francii, kde se také bojuje s problematikou zbytečného plýtvání jídlem, uspěl projekt, který reaguje na problém globálního plýtvání. V supermarketech se začaly prodávat o polovinu levnější potraviny, které nesplňovaly estetická kritéria. S údivem se projekt chytil a během par hodin bylo vyprodáno.

Fotografie: waste of food, od jbloom, je licencována pod CC BY 2.0

Bohužel ale výše zmiňovaný projekt není provozován ve všech zemích. A o aktuální problematice plýtvání jídlem, nechce žádný ze supermarketů promluvit, neboť by utrpěla jeho pověst. Své popelnice si pečlivě stráží a zamykají, proto je složité jejich obsah aspoň zdokumentovat.

Svatomartinské víno

[box type=“shadow“ ]Mnozí lidé se mylně domnívají, že první víno je burčák. Burčák je meziprodukt při výrobě vína. Jedná se o částečně zkvašený mošt z hroznů vinné révy. Vinaři hovoří o burčáku jako o kvasícím vinném moštu ve fázi tzv. bouřlivého kvašení.  Mošt je tekutina, která se řine z lisu při lisování hroznů.[/box]

Red Wine
Fotografie: Red Wine_72, od Emiliano De Laurentiis je licencovaná pod CC BY 2.0

První představitel nového ročníku českých a moravských vín

První představitel nového ročníku českých a moravských vín je Svatomartinské víno. Toto víno zrálo sice velmi krátkou dobu, avšak si stihlo získat svůj osobitý charakter. Svatomartinské víno je tradičně vítáno na sv. Martina, 11. 11. v 11 hodin, odtud pochází jeho název Svatomartinské.

pořízeno redaktorkou Evženou Janovskou
Evžena Janovská

Ne každé víno může být Svatomartinské

Víno, které může být označeno jako Svatomartinské, musí být vyráběno z určitých odrůd. Může se jednat o víno z jedné odrůdy nebo o cuvée, tj. víno vyrobené z více odrůd. Bílé Svatomartinské víno musí být vyrobeno z odrůd Müller Thurgau, Veltlínské červené a Muškát moravský, růžové i červené Svatomartinské víno musí pocházet z odrůd Modrý Portugal a Svatovavřinecké. To není všechno. Svatomartinské vína musí projít hodnocením komise, která naslepo posuzuje standardním způsobem vlastnosti vína. Mezi vlastnosti vína patří vzhled, tj. čirost a barva, vůně, tj. intenzita, čistota a harmonie, chuť a celkový dojem vína.

Svatomartinské víno je vždy víno v láhvi, nikdy ze sudu. Svatomartinské víno je opatřeno logem Svatomartinské, které se nachází na kapsli a na etiketě láhve.

Tradice Svatomartinského vína

Tradice Svatomartinského vína sahá do doby císaře Josefa II. V této době se mladé víno tradičně otevíralo a ochutnávalo 11. listopadu, tj. na svátek sv. Martina. Začátkem listopadu končila vinařům, kteří pracovali u větších sedláků služba. Některé vína už byla ve sklepě „vyčištěna“, sklizeň byla pod střechou a blížilo se klidné předvánoční období. Toto datum se nabízelo jako den oslav a hodování. Odtud pochází tradiční spojení Svatomartinské víno a svatomartinská husa. Tato tradice upadla až do zapomnění až do roku 2005, kdy Vinařský fond uvedl na poprvé na trh značku Svatomartinské víno.

Svatomartinské slavnosti

Tradiční Svatomartinské slavnosti se pořádají na mnoha místech naší republiky. Pokud jste se ještě nerozhodli, kam vyrazíte na Svatomartinské slavnosti, můžete se inspirovat na této stránce. Svatomartinské slavnosti si lze uspořádat doma. Kromě koupě Svatomartinského vína si můžete připravit tradiční menu, tj. svatomartinskou husu, s červeným zelím a brusinkami a jako přílohu tradiční lokše.

pořízeno redaktorkou Evženou Janovskou
Evžena Janovská

Recepty

Svatomartinská husa

Na přípravu svatomartinské husy potřebujeme cca čtyřkilovou husu, 6 červených jablek, sůl a kmín. Den předem dáme očištěnou a omytou husu do pekáče, důkladně nasolíme, nakmínujeme z obou stran a necháme přes noc v lednici. Krátce před pečením rozkrojíme dvě jablka a vložíme je do husy, aby husa zůstala šťavnatá. Zbytek jablek rozkrojíme na čtvrtky a položíme je kolem husy, podlijeme vodou, případně i svatomartinským vínem, dáme do předehřáté trouby na 180 °Celsia a pečeme 20 minut. Potom troubu stáhneme na 140 °Celsia a za občasného podlévání výpekem pečeme cca 4 hodiny.

Červené zelí s brusinkami 

Kromě hlávky červeného zelí potřebujeme cca 4 červené cibule, brusinky, vinný ocet, sůl a pepř, med nebo cukr. Zatímco se husa peče, můžeme si připravit zelí. Červenou cibuli rozkrojíme nejprve na polovinu a potom na nudličky. Nakrouháme červené zelí, vložíme ho do hrnce, přidáme brusinky, vinný ocet, sůl, pepř, na nudličky nakrájenou červenou cibuli, přiklopíme a dusíme asi 35 minut doměkka. Dosladíme dvěma lžícemi medu nebo cukrem.

Lokše

Vhodnou přílohou ke svatomartinské huse a červenému zelí jsou kromě houskových a karlovarských knedlíků lokše. Na jejich přípravu potřebujeme 1 kg brambor, 300 g polohrubé mouky, sůl a sádlo. Den předem, kdy dáme uložit husu, uvaříme brambory. Před přípravou lokší brambory nastrouháme, přidáme trochu soli a postupně zapracujeme takové množství polohrubé mouky, aby se vytvořilo kompaktní těsto, jinak by byly lokše suché. Těsto rozdělíme na pomoučněném vále na dílky, ze kterých uválíme bochánky. Bochánky rozválíme na placky a nasucho opečeme z obou stran na pánvi. Nakonec potřeme vypečeným sádlem z husy.

Pavel Nedvěd rozlosoval EURO 2015!

[box type=“shadow“ ]Od 15. června 2015 bude Česká republika hostit Mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let. Šestého listopadu 2014 proběhl v pražském hotelu Clarion Congress slavnostní los![/box]

3747916256_788690a29b_o
Fotografie Soccer Balls Net 7-22-09 1 od Steven Depolo je licencována pod CC BY 2.0.

Galavečer za přítomnosti mnoha hvězd

Jednalo se vskutku o významnou sportovní i společenskou událost, což ilustrulovala přítomnost mnoha známých osobností. Hned na úvod pozval průvodce večera Libor Bouček na pódium ministra školství, tělovýchovy a mládeže Marcela Chládka a vedoucí organizačního výboru Petra Fouska. V publiku nechyběl předseda FAČR Miroslav Pelta. Svou návštěvou poctil Prahu dokonce sám Michel Platini, předseda Evropské fotbalové unie UEFA. Losu se ujala legenda světového fotbalu Pavel Nedvěd.

Los určil Německo, Dánsko a Srbsko

Lvíčata byli jako pořadatelé nasazeni na první místo skupiny A, prvním celkem skupiny B se stala Anglie. V prvním koši se nacházely dva velmi silné celky- Itálie a všemi obávané Německo. V loterii půl na půl nakonec Pavel Nedvěd přiřkl Čechům německý výběr pod vedením Horsta Hrubesche.

Skupinu A pak doplnil tým Dánska, s nímž česká reprezentace do 21 let sehraje příští týden přátelské utkání, a Srbové, kteří v kvalifikaci vyřadili poslední vítěze šampionátu ze Španělska.

Angličani se utkají s Italy, Portugalci a Švédy. Čeští mladíci odehrají všechny své zápasy ve skupině v Praze, zápasy druhé skupiny budou hostit stadiony v Olomouci a Uherském Hradišti.

Měl Nedvěd šťastnou ruku?

„Bude to těžké, ale lidi uvidí kvalitní zápasy,“ dodal k losu Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče z roku 2003, „náš tým je velice kvalitní. Máme skvělého trenéra. Očekávání jsou pochopitelně obrovská.“

A na co na los říká trenér české reprezentace Jakub Dovalil?

Nechal jsem to osudu, rozhodne se na hřišti. Německo je mimořádně silný soupeř, možná by bylo lepší kdybychom dostali Italy, ale to jsou jen spekulace.“

Pokud by se Lvíčatům podařilo probojovat do semifinále, kvalifikovali by se tak na olympijský turnaj v Brazílii 2016, což je bezesporu obrovská motivace.

Že by Češi začali slavit Halloween?

8094701716_8193283ea1_o

Fotografie Happy Halloween! od Miranda Granche je licencována pod CC BY 2.0.

31. říjen za námi. Pro jednoho pouze večer strávený u televize, pro druhého strašidelná party v kostýmech s vydlabanými dýněmi na terase. Ale jaký program si v poslední době vybírají Češi na tuto noc? Radějii si počkají na Dušičky nebo spolu s cizinci běhají po městech a křičí: This is Halloween, this is Halloween…

Nemáte být krásní ale oškliví!

1810332692_8c82642036_o

Fotografie Halloween Parade 2007 od Boss Tweed je licencována pod CC BY 2.0.

Zatímco pro školy u nás je tento svátek Keltů, kdy se loučili s létem a zemřelými, stále pouze tématem do hodin angličtiny (tedy pokud nestudujete na anglické, americké či jinak mezinárodně zaměřené škole), pro půjčovny kostýmu se z toho stává dobrý byznys. Důležité je však slovo stává, jelikož lavina (nebo spíše poprašek) se spustila až v roce 2009. I přesto, že si ale lidé začali kostýmy půjčovat, stále převládá názor: Radši mrtvý než hnusný. Což způsobuje, že na ulicích (dobře, spíše na velkých oslavách, jelikož málokdo z toho mála, co slaví Halloween v Česku, obchází domácnosti a koleduje sladkosti) potkáte spíše sexy čertici než umělou krví pomazanou čarodějnici.

Přeci jen…

…však stoupá počet facebookových pozvánek na Halloweenské party. Jenže jako dělíme lidi na ty, kteří jedí okraj pizzy a ty, nechávající ho na talíři, jsou v České republice občané stále rozpolcení, jestli slavit americký svátek nebo české Dušičky. Zatímco mladí, převážně studenti, využijí tuto příležitost si trochu „zatrsat“, starší jedinci chodí na hřbitovy zapálit svíčky na hrobech příbuzných. A mezi nimi přelétají rodiny s dětmi, které vyřezávají obličeje do dýní, ale 2. listopadu uctí památku svých zesnulých.

1660288723_67ca786470_o

Fotografie A Boston Terrier Halloween od Don Hankins je licencována pod CC BY 2.0.

Samozřejmě, žijeme v demokratické zemi (překvapivě), takže pořád je jen na vás, jak přechod října a listopadu strávíte. Českým či americkým způsobem…obojí má své kouzlo. A o tom tenhle čas byl, je a bude.

 

 

Hložek si nadělil k šedesátinám dárek. Narozeniny oslavil vyprodaným koncertem

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fotografie: Divadlo Hybernia, od Callum Scott je licencovaná pod CC BY 2.0

V pražském divadle Hybernia se dne 29.10. konal narozeninový koncert Standy Hložka, který zde oslavil nejen své šedesáté narozeniny, ale také čtyřicet let své pěvecké kariéry společně se svými fanoušky, přáteli a rodinou.

Za doprovodu skupiny Charlie Band zde zazněly známé hity jako V pohodě, Život je rváč, populární Holky z naší školky, ale i moravské lidovky. Koncert začal doprovodnou prezentací o Hložkově životě. Není tajemstvím, že hudba kroměřížského rodáka zlákala již v útlém dětství. V roce 1974 se umístil na 2. místě v soutěži Intertalent, kde si ho všiml Karel Vágner. Ten mu později nabídl místo v doprovodné kapele Hany Zagorové, kde se seznámil s Kotvaldem. Po rozpadu dua v roce 1986 se pak vydává na sólovou dráhu.

Na jeviště přišla Hložkovi pogratulovat herečka Jiřina Bohdalová, dále trojnásobná zlatá slavice Petra Janů, jež ho neváhala přivítat „do klubu šedesátiletých“ a zazpívala mu Není nám už sedmnáct. Mezi dalšími gratulanty byla i zpěvačka Hana Zagorová a Karel Vágner, kteří stáli na počátcích Hložkovy kariéry.

 

Proč ženy nikdy nedostanou přidáno? Rady jak zlepšit váš projev v práci!

Fotografie business success od TraderGroup Signal je licencována pod CC BY 2.0
Fotografie business success od TraderGroup Signal je licencována pod CC BY 2.0

[box type=“shadow“ ]I ty nejlepší nápady můžete házet jako hrách na stěnu, pokud je nepodáte sebevědomým a důvěryhodným způsobem. Tento článek, se netýká toho, co byste měli říkat, ale toho, jak byste to měli říkat. Jde o volbu slov, tónu hlasu, rychlosti řeči a organizaci myšlenek. Každý z těchto faktorů částečně přispívá k tomu, jak se na vás ostatní dívají. Pamatujte, že váš projev se spolu s vaším vzhledem podílí na tom, jak důvěryhodně působíte na ostatní, více než z 90%.[/box]

V tomto článku se jedná o chyby v projevech se kterými se setkávají spíše ženy a mnohdy je tak sabotována jejich kariéra, neznamená to všem, že by se v některých bodech nemohli najít i muži …

Nesdělujte své myšlenky otázkou

Častou chybou je, že využíváme otázky jako bezpečný způsob vyjádření svých myšlenek, aby nepůsobily příliš přímočarým, nebo ambiciózním dojmem. Tyto otázky často začínají slovy: „Co myslíš, mohli bychom … ?“ nebo: „Uvažovala jsi o …?
Tím, že místo vznešení návrhu položíme otázku, se zříkáme vlastnictví našich nápadů. Začněte tedy věci spíše oznamovat. Otázky si nechejte na chvíle, kdy opravdu potřebujete nějakou informaci nebo vás zajímá něčí názor.
Možná vám pomůže, když na závěr svého oznámení dodáte: „Zajímalo by mě, jaký je váš názor.“ Vaše vlastní přímost vás potom nebude tolik znervózňovat a přitom nebudete vypadat o nic méně sebejistě.

Nemějte zbytečně zdlouhavou řeč

Pokud svůj projev zahajujete úvodní řečí, snažte se, aby nebyla příliš zdlouhavá. Čím víc slov používáte, tím víc je vaše zpráva roztříštěnější a nepřehledná. Je tu také menší pravděpodobnost, že jí posluchač zaznamená.

Nejhorším doplňkem úvodní řeči také bývá zdlouhavé vysvětlování. Konečně se dostanete k hlavnímu bodu – a pak se znovu pustíte do ještě delšího vysvětlování, kdy už ostatní pravděpodobně nevnímají.

Co nás k těmto chybám vede?

A pro jsou častěji spíše u žen?

Větší počet slov zpravidla zjemňuje a ženy se také často obávají, aby jejich projev nebyl až příliš silný a působivý. Dalším důvodem je náš strach z toho, že jsme něco vynechali nebo podcenili, takže ve snaze o dokonalost v řeči pokračujeme.

Co tedy dělat?

Jako první řekněte to nejdůležitější. Než otevřete ústa, ujasněte si myšlenky za pomocí dvou otázek:

Jaké je mé hlavní téma? A jaké dva či tři body chci dát posluchačům ke zvážení?

Vaše mantra by měla znít: Co je stručné, je sebevědomé. A co je stručné, je také většinou jasné a srozumitelné.

Pokud je vaše sdělení důležité, vyzkoušejte si jej nanečisto a zdokonalte jej za použití co nejmenšího počtu slov. Svoje vysvětlení zkraťte o 50 až 75%.

Snažte se také odolat vašemu vnitřnímu hlásku, který říká „nedostatečné“. Není nezbytně nutné sdělit ostatním vše, co k dané věci víte. V závislosti na úrovni vašich znalostí se to může zdát nedostatečné vám, ale ne ostatním. Jsou případy, kdy méně je více.

Zbytečné omlouvání se

Nechci vás rozhodně nabádat k tomu, abyste slovo omlouvám se vymazali úplně ze svého slovníku. V žádném případě. Mám spíše na mysli, abyste se zbytečně neomlouvali za neúmyslné, nepodstatné neoprávněné či nedůležité chyby. Podrývá to totiž naši sebedůvěru a zároveň důvěru, kterou v nás mají ostatní.

Může jít například o drobný omyl, kterého jsme se dopustili. Co se týče takového typu omlouvání se, uchylují se k němu spíše více ženy. Je to naše druhá přirozenost a často se k ní uchylujeme místo toho, abychom ukázaly na pravý zdroj chyby – například špatnou komunikaci ze strany toho druhého. Tento přístup sice snižuje riziko konfliktů, ale zároveň vás staví do pozice toho, kdo chyboval, i když tomu tak ve skutečnosti vůbec být nemusí.

Začněte počítat případy, kdy se zbytečně omlouváte. Vědomě snižte jejich počet tím, že si své omluvy schováte na opravdu zásadní přešlapy. Když uděláte chybu, která stojí za omluvu, omluvte se jen jednou a přejděte do fáze řešení problému. Zbavte se nutkání omlouvat se pořád dokola a místo toho objektivně zhodnoťte, co se nepodařilo a jak to napravit.

Vyhněte se používání neurčitých frází

[starlist]

  • „Je to něco jako…“
  • „V podstatě jsme udělali …“
  • „Možná bychom měli …“
  • „Snad by bylo lepší, kdybychom …“
  • „Je to lepší, nebo ne?“

[/starlist]

Svůj názor sdělte spíše jasnými a konkrétními slovy. Opět platí, že vyžádání názoru druhých vám pomůže zmírnit rázné vyjádření, aniž byste mu ubrala na platnosti. Na konci svého tvrzení tedy můžete říci: „Zajímalo by mě, co si o tom myslí ostatní.“

Nemluvte příliš rychle

Mnozí lidé, kterým bylo dáno najevo, že moc mluví, mají obavy, aby jejich projev nezabral mnoho času. Mluvíme tedy rychle, abychom stihli všechno vypovědět ještě předtím, než nás někdo přeruší nebo řekne, že moc mluvíme.

Vaše důvěryhodnosti ovšem záleží z velké části na tom jak zníte. Závisí na tom kolikrát více než na obsahu řeči a je důležité, aby váš projev vyzařoval sebevědomí, přesnost a hloubku myšlenek.

Když budete mluvit rychle, dosáhnete pravého opaku. Uspěchaný projev může působit dojmem, že nejste příliš pečliví nebo že jste si projev nepromysleli, což pak vede k tomu, že posluchači zpochybňují správnost vašich informací.

Tušit, cítit a mít dojem

Další způsob, jakým mnozí dávají najevo svou nejistotu ohledně přímého sdělování informací, je „tušení“ a „cítění“ ve vyjadřování. Například: „Moje pocity jsou takové, že …“

Někomu se to může zdát přehnané, ale věřte, že to jak se vyjadřujeme, toho o nás, našich hodnotách a našich záměrech hodně říká. Nacvičte si tedy začínat věty oznamovacími frázemi v první osobě, jako například myslím, věřím, navrhuji, zamýšlím, chtěl/chtěla bych.

Nemluvte příliš potichu

Hlasitost našeho projevu je další věc, která ovlivňuje, jaký názor si na vás udělají ostatní. Ženy mívají od přírody tiší hlas. Když mluvíme potichu, působíme nejistým a nesebevědomým dojmem. Hlasitost projevu má také vliv na řeč těla. Čím hlasitěji mluvíte, tím více gest většinou používáte.

Pokud máte problém s tím, že mluvíte příliš potichu, představte si, že člověk nejdál od vás má problém se sluchem a mluvte tedy tak, aby vás slyšel. Pokud se vám často stává, že vás lidé žádají, abyste něco zopakovala nebo mluvila hlasitěji, berte to jako něco, co musíte napravit.

Doufám, že vám některé z těchto rad pomůžou a vy začnete brzo dosahovat svých kariérních cílů, nebo si alespoň vylepšíte svou pozici!

Šokující fakta o farmaceutickém průmyslu

Zdraví je nejdůležitějším předpokladem, které stojí na prvním místě v žebříčku nejžádanějších potřeb lidstva. Každý chce vést zdravý a spokojený život bez úhony. Proto je pro nás farmaceutický průmysl tak důležitý, neboť stále nové výzkumy, nám přímo zaručují přežití. Tím pádem se jedna  o jeden z nejefektivnějších, nejvýdělečnějších a zároveň nejzneužitelnějších bussinesu vůbec.

A právě díky tomuto faktu, bychom si my, jakožto pacienti, zasloužili vědět, co vše se ve farmaceutickém průmyslu děje a jaké léky vlastně užíváme.

John Virapen: Nežádoucí účinek smrt

Jistý britský lékař jménem John Virapen, na základě negativních zkušeností, jenž nasbíral za své lékařské praxe, neunesl tíhu svého špatného svědomí a napsal knihu s názvem Nežádoucí účinek: Smrt.

Pojednává o problematice očkování a léků, které mají negativní dopad na pacientovo zdraví.

Nemoci pouze potlačujeme

Nejhorší na této skutečnosti je, že lékařům vlastně nejde o to, aby se pacient vyléčil, nýbrž o to, aby se s nemocí vrátil. Proto drtivá většina léku neslouží k tomu, aby nemoc zahubila, ale pouze potlačila. Dnes už se málo v které oblasti najde lékař, jenž by měl opravdový zájem o lidské zdraví. Každý chce totiž vydělat a to nejlehčím způsobem, který existuje.

Nežádoucí účinky léků

Dr. Virapen přikládá důležitost k pozornějšímu čtení příbalových letáčků a zajímali se o nežádoucí účinky léků. Protože pro celou řadu schválených léku neexistuje dlouhodobá studie, o to víc je pravděpodobné, že se nežádoucí účinek dostaví.

Záleží na smlouvě, jaké dostanete léky

Sami jste si určitě všimli, že vám lékař při předepsání léků nabídne pouze ty léky, s jejímiž distributory má podepsanou smlouvu. Nejvíce si této situace mohou všimnou ženy na gynekologické ambulanci, kde jim lékařka nabízí omezený počet antikoncepce. Neboť podle Virapena, zaplatí farmaceutický průmysl ročně osm set padesát tisíc za jednoho lékaře, aby lidem předepisoval jejich léky. A o to horší je, že se v poslední době farmaceutický průmysl zaměřuje na to, co je našemu srdci nejblíže, na děti.

 

33602814_7750651a44_z

Fotografie: pills, od Mattza je licencovaná pod CC BY 2.0

Fenomenální Paul Bollenback v Redutě

[box type=“shadow“]Zatímco se jarní Praha obléká do rytmů vážné hudby, ta podzimní na sebe bere velice slušivý jazzový háv. Abychom přešli od metafor k realitě – od 10. října do 16. listopadu můžete ve vyhlášeném klubu Reduta navštívit 36. mezinárodní jazzový festival![/box]

7902702294_336c87ec95_o
Fotografie: Reduta #Jazz Club #prague #interrail od Davide Zerbini je licencována pod CC BY 2.0

Něco málo z historie MJF

Mezinárodní jazzový festival patří k nejstarším hudebním festivalům v České republice. První ročník se uskutečnil v roce 1964 a pod křídla si ho vzal před necelým rokem zesnulý Lubomír Dorůzka.

Za jeho dlouhou historii navštívilo festival mnoho velkých jmen. Například hned druhý ročník poctil svou návštěvou Louis Armstrong, několik dní před Sametovou revolucí pak v rámci MJF vystoupil Ray Charles.

Mistr improvizace poprvé v pražské Redutě

Jazzový maraton

A letošní ročník není též na zajímavá jména nikterak skoupý. Mezi hlavní hvězdy patří jazzový kytarista Paul Bollenback, který ve čtvrek 23. října podnikl bezmála tříhodinový jazzový maraton ve vskutku charismatickém prostředí Reduty.

O improvizaci

Vystoupil společně s triem hudebníků, přičemž se se svým kolegou saxofonistou setkal teprve několik hodin před vystoupením. To však pro kvartet nebyla vůbec žádná překážka, ba naopak. Paul Bollenback je známý pro svou lásku k improvizaci , což po koncertě potvrdil slovy: „V jazzu je vždycky hodně improvizace. Je to hodně podobné jako v životě. Rád dělám věci tak, aby si sami muzikanti mohli vybrat, jak chtějí hrát. Nechci se snažit věci režírovat, spíš jenom řídím dopravu.“

Výborná atmosféra a skladby z nové desky

Pro amerického muzikanta, který byl v roce 2012 nominován na cenu Grammy, to bylo první vystoupení v nejstarším jazzovém klubu v Praze. „Opravdu se mi tady líbí. Zvuk byl dobrý, publikum se nás drželo, rozuměli tomu, co chci říct. Celkově to bylo skvělý,“ pochvaloval si atmosféru v klubu.

Největší část repertoáru tvořily skladby z nové desky Portreits in space and time, která se od hudebních kritiků dočkala velice slušných ohlasů. Desku vytvořil společně s basistou Josephem Leporem a brazilským bubeníkem Rogeriem Boccatem.

Mezinárodní festival opravdu mezinárodní

Od Finska až po Švýcarsko

Sympatický Newyorčan byl celý večer v uvolněné náladě a postupně „nakazil“ své publikum, které dělalo čest festivalovému přídomku mezinárodní – hovořil jsem s lidmi z Finska, Nizozemska a Švýcarska. Navíc bylo možná spatřit zástupce skoro všech věkových skupin.

Společně v rytmu jazzu

A právě v tomto musel udělat tento koncert všem jazzovým fanouškům radost- svobodomyšlenkářská nálada, která na pár hodin spojila rozličné lidi, rozličné národnosti a rozličné věky. „Pro mě je jazz o svobodě. O svobodě mysli, o svobodě hrát to, co chci. Pravdou je, že je těžké uživit se jakoukoli hudbou, ale jazz mě opravdu podpořil, a tak jsem rád, že ho můžu pořád dělat,“ uzavřel své báječné vystoupení v pražské Redutě Paul Bollenback.

Je ebola skutečná?

[box type=“shadow“ ]Mezi dnes nejvíce diskutovaná témata, která se týkají celého světa, patří onemocnění ebola. Toto onemocnění, projevující se krvácející horečkou, zabilo na tisíce lidí, žijících v Africe. Otázkou však zůstává, jaká opatření proti ebole zaujmout, aby nepropukla i v Evropě. A zda-li je vůbec ebola skutečná.[/box]

Spousta příčin a důsledku doprovázející výše zmíněné onemocnění, je zahaleno rouškou tajemství. Údajně se tento virus z člověka na člověka vůbec nešíří, naopak byl záměrně dopraven do rozvojových zemí v Africe. Podle odborníků je ebola uměle vytvořeným virem, sloužící k regulaci počtu obyvatel. Z čehož také plyne záhada, proč Spojené státy americké ještě neomezily lety do postižených oblastí.

2. února roku 2012 se konala veřejná diskuse na téma přelidnění, které se účastnil bioinženýrský vědec z University of Arizona, Dr. Charles Arntzen. Přičemž přednášející pravě hovořil o tom, zda-li je vůbec možné nakrmit všechny lidi v rozvojových oblastech. Načež Dr. Arntzen zažertoval a dotázal se: “Viděli jste někdy film Nákaza? To je odpověď. Využijte genetického inženýrství k vytvoření dokonalejšího viru. A díky nákaze vyhyne 25 procent populace.

Odpověď Dr. Arntzena zní velmi znepokojivě, když si uvědomíme, že spolupracoval na nejdůležitějších projektech pro ochranu zdraví, do kterých spadá i objeveni vakcíny proti Antraxu (infekční onemocnění dýchacího ústrojí).

O to horší ohlas nastal, když byl jeho komentář přednesen se značnou pauzou před vypuknutí epidemie ebola. Dr. Arntzen se  dokonce podílel i na projektu EpiCity, jedná se o projekt snažící se vytvořit speciální látku, jenž by hubila spermie. Čímž by následně docházelo ke značnému a především záměrnému omezení populace. Však poslední kapkou pro nás může byt zjištění, že pravě tento člověk spolupracuje a usiluje o vznik nové vakcíny proti tzv. ebole.

Načež jsou obyvatelé v Sieře Leoně přesvědčení, že ebola byla uměle dovezena ošetřovateli Červeného kříže v podobě vakcíny, která má údajně sloužit jako protilék této epidemie. Proto začali Liberijci a Nigerijci pracovníky Červeného kříže ze své země vyhánět. Možným důvodem, proč by měla ebola sloužit jako pouhá hrozba, je tedy omezit počet populace a získat tučný výdělek, putující do kapsy farmaceutickému průmyslu.

Video z veřejné diskuse, kde Dr Charles vyjádřil svůj názor na téma přelidnění.

fotografie: Ebola "od"Rachel Mathias je licencována pod  CC BY 2.0

Fotografie: Ebola „od“Rachel Mathias je licencována pod CC BY 2.0