Portál DatlujTo.cz, Autor DatlujTo.cz

Svět modelingu, na pohled krásný, ale přesto krutý!

[box type=“shadow“ ]Svět modelingu, uzavřený kruh vybrané společnosti, kde dívky měří od 170cm výš. Nemáš-li dostatečné míry, nezapadneš![/box]

Modeling je často vyhledáván, neboť velké množství dívek je už od malička ovlivňováno časopisy a médii, kde se nacházejí hubené, nádherně nalíčené a vysoce vyretušované fotky žen, jejž krásou jsou děvčata už od tak útlého věku uchvácena. Není divu, že je povolání modelky značně vyhledáváno, každé děvče chce byt stejně krásné jako ty ženy v časopisech. Ale bohužel na straně děvčat, nedochází k neuvědomění si, že stát se modelkou, je jako vyhrát v loterii. Musí dojít k spojení vhodného DNA, nebot v modelingu mají šanci pouze vybrané typy dívek.

Na pohled krásný, ale přesto krutý svět modelingu

V období adolescence, kdy si dívky hledají brigády, kontaktují modelingové agentury, které nabízejí vysoké odměny. Vidina lehce získaných peněz je pro každého značně lákavá, ale co se stane ve chvíli, kdy se do modelingu dostanete naplno? Naskytne se stres, strach z konkurence a kritiky, diety, nespavost, žárlivost a nenávist vůči ostatním modelkám. Za cenu peněz a slávy si dívky zničí své jak fyzické, tak i psychické zdraví. Proto by modelkou měla být pouze opravdu silná osobnost, která se nebojí kritiky a nenechá se ovlivnit svým okolím. Je-li dívka příliš citlivá, tak pro ní svět modelingu není ten pravý!

Na pohled krásný, ale krutý svět modelingu

Fotografie: Models„od“ Flavlo je licencována pod CC BY 2.0

Modelkou naplno

Ve chvíli, kdy dívka s módní agenturou podepíše smlouvu, je ve většině případech ostříhána podle nejnovější módy. Vlasy všech dívek jsou stříhány na bázi jednoho jediného účesu, což způsobuje ztrátu jedinečnosti. Můžete si této maličkosti všimnout na módních přehlídkách, kde mají dívky stejný i výraz v obličeji. Což potvrzuje specifické typy modelek, které jsou pro tuto branži vyhledávány.

http://youtu.be/3wJT7_cIO-U

Být dostatečně vyzáblá!

Má-li děvče o několik centimetrů v bocích navíc, agentura s ni odmítá podepsat smlouvu a posílá ji do fitness. Většina agentur to myslí s dívkami dobře. Po dívkách nevyžadují diety, nýbrž jen cvičení, kde si zpevní celé tělo. A o své modelky se velmi hezky starají. Ale jsou i dívky, které mohou dřít zbytečně, nebot mají tak širokou pánev, že v bocích prostě nezhubnou! Dnes ale dívky chtějí zhubnout za každou cenu a to nejrychlejším způsobem, proto uplatňují drastické diety. Typu polykání vaty. Jedna se o letitý Fígl, při němž má žaludek pocit, že je naplněn, tudíž najeden.

Hrozba, která následuje!

Vata je uměle vyrobené celulózové vlákenné rouno, které je žaludkem nestravitelné. Spolykání velkého množství vaty může dívkám způsobit velké potíže, mnoho děvčat a dokonce i modelek tímto způsobem zemřelo. Nejefektivnějším způsobem hubnutí je sport či tanec, kde získáte výdrž a zpevníte si své tělo. Bude to trvat několik měsíců, ale Vaše tělo Vám poděkuje!

Zvoní ti mobil? Tak přejdi!

Fotografie Bristol, June 2014 od Simon Holliday je licencována pod CC BY 2.0.

„Dávej pozor! Nechápu, kam koukáš?!“ Do mobilu aneb Čína řeší problém, co s tzv. mobilními zombie na ulicích, jelikož se vzrůstajícím počtem obyvatel, kteří vlastní chytré telefony, vzrůstá i počet nehod díky nim způsobených. Zkrátka přímá úměrnost. Proto ve městě Čchung-čching rozdělili chodníky na dvě části: pro okolí vnímající a pro ty, jejichž oči vidí z dění kolem sebe jen 5% a zbylých 95% se soustředí na telefon.

Mobil zabíjí!

Ne tedy, že by přímo mobily zabíjely (nebojte se, zbraň na vás nevytáhnou), nicméně ztráta pozornosti už stála život muže, který se tak zabral do svého smartphonu, že se zatoulal na železniční přejezd, kde ho srazil jedoucí vlak. Plus k tomu připočtěme výsledky z průzkumu, kde z 1500 lidí jdoucích přes přechod 446 osob do někoho vrazí, 103 lidí je sraženo na zem a z toho 21 telefonů následuje své majitele k zemi.

Fotografie about New York 1 od Magdalena Roeseler je licencována pod CC BY 2.0.

Radši selfie.

Nicméně i vytvoření chodníků pro mobilní závisláky obklopují další problémy (jako všechno ostatní). Podle Associated Press většina chodců jednoduše značky ignorovala, zatímco ostatní strčili k nápisu Cell phones: Walk in this lane at your own risk (v překladu: Mobilní telefony: Chůze na vlastní nebezpečí) hlavu a vyfotilo selfie.

Washington se opičí.

Stejný experiment podniklo i National Geographic v americkém Washingtonu D.C., kdy na jeden den rozčlenili chodník na levou část nebo-li chodci a na pravou, telefony. A jak se ukázalo, Američané a Číňané jsou naprosto stejní (až na pár biologických detailů). Jen málo lidí změnilo svoji trasu a přešlo do správného pruhu, za to většina se zastavila, ta, která neměla v ruce mobil, ho vyndala, a vše zdokumentovala.

Dá se říct, že minulost se opakuje, jelikož kdysi byli občané New Yorku rozděleni na dvě skupiny, pravé New Yorčany a pravé turisty, a i jim se cesty přizpůsobily. Je přeci všeobecně známo, že pomalá chůze je ta nejhorší, a že pomalou chůzí oplývají právě výletníci. Když nad tím tak přemýšlím, některé pokusy dokážu pochopit.

Fotografie Phone od ozz13x je licencována pod CC BY 2.0.

Z toho vyplývá…

…že pokud chodník rozdělíme na pro a proti mobilům, budeme muset dokreslit i další pruh pro ty, kteří se s touto novinkou budou chtít vyfotit.

Busking aneb Umění ulice

Není těžké je spatřit. Naopak, při procházce centrem Prahy je prakticky nemožné nenarazit alespoň na dvě tři skupinky. Řeč je samozřejmě o buskerech, potulných umělcích. Od charizmatických kytaristů až po tajemné indiány, vyluzující na prapodivně vypadající nástroje ještě prapodivněji znějící zvuky, tito lidé si zvolili alternativní životní cestu – vydělávat tím, co je baví. Umění v ulicích města – busking – totiž není zdaleka jen výsadou bezdomovců a žebráků, jak si někteří lidé myslí, a právě v historických centrech měst mnohokrát potkáte performery, kteří vám svými schopnostmi vyrazí dech.

Fotografie “Busking. / Música en la calle.” od “Simon Harrod” licencovaná pod CC BY 2.0.

Co vše je busking?

Busking je definovaný jako „provozování jakékoliv umělecké pouliční produkce spojené s dobrovolnou odměnou kolemjdoucích“. Právě „dobrovolnou“ je zde velmi podstatné. Opravdový busker – ne žebrák! – vás nikdy nebude přesvědčovat, abyste mu přispěli na jeho živobytí. To patří ke kodexu, stejně jako pravidlo o hraní maximálně jednu hodinu na daném místě nebo zásada „neblokovat dopravu a vchody do budov“.

Jedná se tedy o jakoukoliv uměleckou pouliční produkci. To tedy v praxi znamená, že mezi buskery se neřadí zdaleka jen muzikanti. Mezi nejznámější způsoby jiné umělecké produkce patří například mimové, žongléři nebo v posledních pěti letech velmi oblíbený obří bublifuk. Tento druh umění spočívá „pouze“ ve vytváření bublin gigantických rozměrů pomocí speciální mýdlové směsi a provázků. To zní jednoduše, ne?

Z ulice na pódium

Hudba je ale samozřejmě stále nejtypičtějším představitelem vydělávání na ulici. Abych podpořil své předchozí tvrzení o talentech z ulic, uvedu pár příkladů lidí, kteří se „z dlažby“ dostali až na pódia vyprodaných stadionů:

Edith Piaf

Tato fenomenální francouzská zpěvačka šansonů, známá v pařížských klubech pod pseudonymem „vrabčák“ (měřila pouze 142 centimetrů) se poprvé objevila na ulici jako součást vystoupení jejího otce. Vyrůstala ve stínech pařížských bulvárů a až v jejích dvaceti letech si jí všiml Louis Leplée, majitel jednoho z nočních klubů. To co z Edith vzešlo je asi dnes každému jasné.

David J Gilmour

Jeden ze zakladatelů a hlavní kytarista kultovní psychedelické skupiny Pink Floyd. Se Sydem Barettem (díky kterému mimochodem vznikla notoricky známá skladba Wish you were here) strávil mládí na střední škole, ve dvaceti letech se rozhodl jet vydělávat do Španělska hraním na ulici. To, co si vydělal, mu ale tak akorát stačilo na živobytí, a proto kariéru pouličního umělce brzy vzdal.

Damien Rice

Irský folkový zpěvák, jehož kariéra startovala v rockové formaci Juniper. Poté, co nahráli pouze dvě EP a nezdálo se, že by kapela měla potenciál, odstěhoval se Damien do Toskánska, kde se rok živil hraním na ulici. To, že se veřejného vystupování mimo stadiony a pódia nebojí ani dnes, dokazuje toto video.

Jak vydělávat na ulici?

S pouličním uměním může začít prakticky každý. Vymlouvat se na nedostatek talentu a hudebního sluchu je naprosto mimo mísu – i kdybyste na tom byli opravdu tak zle, a to pravděpodobně nejste, stát jako socha natřená zlatě dokáže s dostatkem tréninku každý. Na závěr pár rad. Trénujte. Udělat chybu při vystoupení může každý, ale když bude váš výkon vypadat stylem co-minuta-to-chyba, přestane to diváky bavit. Zjistěte si pravidla místa, kde chcete své umění provozovat. Vyhlášky ohledně pouličního vystupování se liší nejen stát od státu, ale i město od města – a konflikty s policií jsou nepříjemná mrzutost. A hlavně – bavte se. Umění má být především vaším osobním projevem. Užívejte si ho a uvidíte, že si díky vám užije i okolí. Přeji vám hodně štěstí.

Jak se stát úspěšným podnikatelem?

[box type=“shadow“ ]Jak se stát úspěšným podnikatelem? To jest otázka každého člověka, jenž se chce odtrhnout od 90% většiny lidí a zařadit se do zbylých 10% úspěšných. Ale takový skok k výšinám, vyžaduje pořádnou dávku odhodlanosti, a buďme upřímní, i bolesti.[/box]Pokud se vám poštěstí a budete vést rozhovor s úspěšným podnikatelem, bez váhání si troufám říci, že vám na váš dotaz, jak se stát úspěšným podnikatelem a co bylo na jeho životě nejlepší, odpoví, že pravě ta cesta, ačkoli byla značně vydřená.

Fotografie: Succes„od„Koen Kusters je licencována pod CC BY 2.0

Jak se stát úspěšným podnikatelem? Vytyčme si cíl!

Svět, ve kterém žijeme, si žádá stále nové myšlenky, nové metody a nový přístup. Lidé jsou otevření vůči změnám, po kterých přímo lapají. Celá tato poptávka po všem novém, má jedno společné, konkrétní cíl. A zejména touhu, která navede úspěšného podnikatele na správnou cestu. A to jest jedna z nejzasadnějších odpovědí pro otázku, jak se stát úspěšným podnikatele. Neboť veškeré myšlenky, které byly naplněny emocemi a spojeny s vírou v jejich realizaci, se začnou bezodkladně proměňovat do materiální podoby.

Sebedůvěra

Nikdo není odsouzen ke smůle. Bohužel se ale ve společnosti nachází spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jsou k neúspěchu přímo přikováni a neexistuje nic, co by jejich situaci změnilo. Takový postoj lidé zaujímají ve chvíli, kdy si sáhnou přímo na zlato, myšleno na dno. Zdá se to byt absurdní, ale zrovna v neúspěchu, se nachází největší výhra. Zrovna když už nemáme dost sil a pochybujeme, tak se nacházíme nejblíže svému cíli.

Zmíněny výrok krásné charakterizuje příběh zlatokopa R.U.Darbyho, jenž udělal chybu, které se čas od času dopouštíme i my. Ve chvíli porážky se vzdal všeho, do čeho investoval svůj drahocenný čas, peníze a úsilí. Týdny se mu v jeho práci dařilo, spolu s přáteli se pustil do těžby rudy. Ale po par týdnech se ruda vypařila a jej zachvátilo zoufalství, chvíli kopal dál, ale beznadějně, proto se rozhodl těžbu ukončit a stroje prodat.

Stroje prodal za par babek obchodníku, kterému to nedalo a důl, ve kterém Darby kopal, nechal prozkoumat odborníkem. Inženýr vypočítal, že žíla by se měla objevit tři stopy od místa, kde Darbyovi přestali kopat! A přesné tam také byla! Tento obchodník následně vydělal pořádnou sumu peněz a to proto, že své úsilí nevzdal a nebál se, si nechat poradit.

Nikdy nepřestanu jen proto, že ostatní říkají NE!

Vice než na pět set tisíc úspěšných lidi se svěřilo, že největší bohatství je čekalo jen o krůček dál za porážkou. Většinou svou cestu vzdali díky zoufalství, či výsměchu ze strany lidi, kteří by se nedokázali dostat ani tam, kam se například dostal zlatokop Darby. Vzdát se je to nejsnadnější a nejlogičtější, co člověk může udělat a přesně takový přístup způsobí radost těm, kteří se vám vysmívají či nedůvěřují. Proto je důležité vstát a dát jim najevo, že zvládnete vše, oč budete usilovat.

Lewis Hamilton má titul!

Lewis Hamilton - král sezóny — Fotografie „F1 – Mercedes – Lewis Hamilton“ od „Jake Archibald“ licencována pod CC BY 2.0.

Hamilton to dokázal!

Abú Zábí:

V neděli 23.11.2014 dosedl britský automobilový závodník Lewis Hamilton podruhé na trůn mistra světa Formule 1. Před závodem v Spojených Arabských Emirátech ještě mohl Nico Rosberg snít o titulu, neboť na dosavadního lídra měl ztrátu 17 bodů. O tom, že ještě neháže flintu do žita přesvědčil v Sobotní kvalifikaci kterou vyhrál. V nedělní závodě se však jeho sen začal rozplývat hned krátce po startu, kde ho Hamilton z druhé startovní pozice předjel. Rosbergovi akcie na vítěztví začali definitivně upadat zhruba v polovině závodu, kdy monopost německého pilota začal ztrácet výkon. Nico se dlouho snažil držet v popředí a čekat na případný Hamiltonův kiks, ale ten nepřišel a Rosberg skončil hluboko v poli poražených na 14. místě. V sezoné skončil druhý. Hamilton po celý závod kontroloval první pozici.

5183097004_e57bb4e6ae_z — Fotografie „Welcome to Yas Marina Circuit, Abu Dhabi“ od „Abdul Awaes“ licencována pod CC BY 2.0.

Oslavy:

Hamiltonovi oslavy začali už na trati, nejprve divokým driftem a poté jízdou z vlajkou a je jasné že se ještě dlouho potáhnou Brit čekal na titul šest sezón. Doma ho určitě čeká vřelé přivítání, protože koruna pro krále F1 se vrací na ostrovy po pěti letech kdy na trůnu seděl Němec Sebastian Vettel z Red Bullu.

Sezóna 2014:

Brit zvítězil přesto že začátek sezóny se daleko lépe vydařil Rosbergovi který vyhrál první tři podniky, ale Hamilton se na něj postupně začal dotahovat a díky Rosbergovo problému s Autem se nakonec dostal před svého týmového kolegu. I díky double v konečném pořádí nakonec slaví Mercedes vítěztví v poháru konstruktéru, téměř o 300 bodů před Red Bullem.

Konečné pořadí mezi jezdci na prvních třech místech:

1. Lewis Hamilton 384 bodů

2 .Nico Rosberg 317 bodů

3. Daniel Ricciardo 238 bodů

Konečné pořadí poháru konstruktérů na prvních třech místech:

1. Mercedes 701 bodů

2.Red Bull 405 bodů

3. Williams 320 bodů

Výhled:

Sezóná skončila a všichni jezdci si teď mohou dopřát zaslouženou dovolenou. Celý kolotoč závodů začíná 15. března v Australském Melbourne a před tím čeká všechny týmy práce na vývoji nové formule a předsezónní testování.

Zorganizujte si svůj čas aneb Time management v praxi

[box type=“shadow“ ]Připadá vám, že máte v životě stále méně času? Připadáte si, že dennodenně běháte jak o život a přeci toho stihnete, tak málo? Koukáte na hodinové ručičky a nestačíte se divit, jak neskutečnou rychlostí ubíhají? Den ode dne? Řešením je realistická organizace času a určení priorit.[/box]

: Fotografie „Time lost“ od „Matt Gibson“ je licencována pod CC BY 2.0

Zbavte se požíračů energie i času

Organizování času je vlastně organizování našeho života. Znamená to udělat si čas na všechny naše priority včetně rodinné zábavy, relaxace, sportu, dalšího vzdělávání či vydělávání peněz. Zdá se vám myšlenka, že byste toto vše mohli stihnout lákavá, nebo vás snad děsí? Možná budete muset některé části svého rozvrhu zredukovat, ale nebojte se, nebudou vám vůbec scházet. Jenom ze svého života, vyhoďte aktivity, které vám užírají energii a marní čas.

Šťastní lidé svůj čas využívají dobře, zatímco nespokojení lidé ho ztrácejí nepotřebnými činnostmi, jako je bezmyšlenkovité sledování televize, či celodenní brouzdání po sociálních sítích, které jim následně ubírají sebevědomí, energii i životní elán.

Jak na time management: Sepište si priority

Prvním krokem na cestě k získání kontroly nad svým časem je identifikovat své priority a vypsat si je na seznam. Je to jediný způsob, jak zjistit, zda neztrácíte čas. Napište si, co je konkrétně pro vás důležité. Pouze pro vás. Prioritou může být práce, láska, děti, osobní zdraví. Cíle jsou pak detailní body, které spadají pod priority. Například cílem priority zdraví, může být cvičit 30 minut třikrát do týdne.

„Časová inventura“

Dalším krokem k tomu jak dosáhnout kontroly nad svým časem, je: sepsat si časovou inventuru, abyste přesně věděli, čím v současnosti trávíte čas. Seznam si piště během celého týdne například po hodině, či jak vám to bude vyhovovat.

Seznam může vypadat následovně:

9.00 – vstávám, snídaně

10.00 – úklid bytu

11.00 – nákup potravin

12.00 – Koukala jsem na televizi

12.30 – telefonát s přítelkyní

…

Uvědomte si, že na zemi máte určitý počet let, pokud chcete uskutečnit své cíle, je na čase s nimi začít.

Smlouva sám se sebou

Nyní když máte jasno ve svých prioritách a časovém plánu, je čas uzavřít smlouvu sám se sebou. Na kus papíru si napište vaše priority, následně cíle a postupné krůčky, které je ke splnění nezbytné udělat. Aby jste se cítili skutečně „zavázáni“ a své cíle jednou pro vždy dotáhli do zdárného konce, udělejte následující: Papír podepište svým vlastním jménem a napište na něj datum, do kdy má být váš cíl vyhotoven. Poté si ho pověste na místo, které máte stále na očích a kde ho minimálně třikrát za den uvidíte. Jako poslední si slibte, že nedovolíte nikomu, aby vám stál v cestě!

Benátky město na laguně

Benátky

V kolika městech na světě slouží lodní doprava i jako MHD?. Jen málokteré město v Evropě si s sebou nese tak velkolepou historii. Benátky (italsky Venezia) jsou naprostým technickým a architektonickým unikátem neboť historické jádro je vystaveno na ostrůvkách v mělké laguně.

Něco málo z historie:

Benátky byly založeny v 5. století jako osada z chýší na dřevěný „pilotách“, kde vesničané hledali úkryt před barbarskými hordami. Ve středověku se Benátčané začali orientovat na obchod a velmi rychle bohatli, neboť mohli poskytnout propracovaný bankovní systém a strategické přístaviště pro křižácká tažení. Od 16. století bylo město v úpadku a nakonec dobyto Napoleonem. Nakonec byli přisouzeni vznikající Itálii.

Památky:

O tom že Benátky stojí za to navštívit, asi nemusím nikoho dvakrát přesvědčovat. A když už se vylodíte z městské hromadné dopravy v centru města první, co uvidíte je nádherný vápencový „Most vzdechů“, který vede přes hlavní Benátský kanál. Svůj název si vysloužil tím, že byl rychlou cestou od Dóžecího paláce do vězení a na popraviště.

Nedaleko od mostu se nachází Náměstí Svatého Marka s Bazilikou Svatého Marka z 11. Století. A již zmíněným Dóžecím palácem, který je jednou z nejvýznamnějších staveb pozdní gotiky vůbec.

Podívejme se z jiného spektra

Procházka:

Ne každý jede do města běhat mezi památky. Když už vás nebaví snášet nápor turistů na nejnavštěvovanějších místech, můžete si zvolit klidnou procházku mezi úzkými uličkami. Občas přejdete nějaký ten most nebo narazíte na gondoliéra. Sednout si do kavárny na nábřeží v Benátkách není velký problém avšak cenová politika místních podnikatelů je pro řadového českého turistu vysloveně krutá.

Gondoly a masky:

Kromě jízdy gondolou, která stojí okolo 20 eur, můžete navštívit dílnu karnevalových masek, které jsou po gondolách asi nejvíce typickým znakem Benátek. Stojí zhruba od 4-5 eur a většina z nich má dlouhý nos, což představuje symboliku masek doktorů z dob morové epidemie, avšak narazil jsem i na zdařilé parodie, které spíše připomínali erotickou pomůcku.

Hodně štěstí

Závěrem bych vám chtěl při návštěvě Benátek popřát hodně zdaru, radosti, ale i trpělivosti. Málo kde na světě najdete tolik historických mostů, kostelů, paláců, kanálů a příběhů na jednom místě jako právě tady. A kdo ví, třeba budete mít štěstí a svou cestu naplánujete do „acqua alta“- povodní které každoročně město sužují. Rozhodně s tím neotálejte, za pár let tu taky žádné Benátky nemusí být vzhledem ke stoupající hladině oceánů.

Gondoly – Fotografie pořízena uživatelem J.Z.

Česká spořitelna neukočírovala svou reklamní kampaň

Fotografie „Česká spořitelna.. “ od „Simple Shot“ je licencována pod CC BY 2.0

Česká spořitelna má bezpochyby vynalézavé marketingové oddělení, které se toho nebálo a ukázalo, že má Spořitelna zkrátka navrch. V reklamním letáku Česká spořitelna reaguje na část sloganu Air Bank: ,,I banku můžete mít rádi“. O tom, kdo má na trhu dominantnější postavení by se ale mohly vést neskonale dlouhé a sporné diskuze.

Reklamní leták hlásající nepřímý útok na konkurenční banku způsobil mediální rozruch.

„Banku můžete mít rádi. Ale lepší je, když se na ni můžete spolehnout.“

Já osobně jsem zastáncem toho názoru, že když už svou kampaň nějaká firma tvoří na základě té konkurenční, alespoň by měla mít dostatek odvahy na to, zmínit jméno firmy, do které se naváží. Česká spořitelna si s tím, ale hlavu příliš neláme – ona to totiž láme přímo přes koleno!

Názory o tom, jaký byl záměr České spořitelny s touto reklamou, se mohou různit. Možná ji k tomu vedl fakt, že se Air Bank dostává pomalu do vedení s širokou škálou výhodnějších služeb, než které může klientům nabídnout Spořitelna.

Samochvála očividně není problém

Když se na celou věc zaměříme z větší perspektivy, můžeme ale vidět odpovídající úspěchy a ocenění, které má Česká Spořitelna na svém účtu. Jako vítěz v kategorii Nejdůvěryhodnější banka roku spolu s její hypotékou absolutně převálcovala zbytek bankovního trhu. Podložené úspěchy alespoň odkazují na snahu nepošpinit jinou banku klamavou reklamou – za což si ČS získala trochu mých sympatií. Takže jak to tedy je? Je Česká spořitelna v právu nebo ne?

Můj názor je takový, že i špatná reklama je stále reklamou. Air Bank může spíše poděkovat za to, že Spořitelna veřejně přiznala, že se ona Air Bank dostává čím dál tím víc do povědomí dalších potencionálních klientů. Byť to teda nebyl zcela jistě záměr této kampaně.

Verdikt Air Bank není zdaleka tak ostrý

Zástupci Air Bank berou tento slogan s nadhledem a sebevědomě na svém facebookovém profilu prohlásili: „Náš šéf marketingu nám už tři roky připomíná tenhle citát: ,‚Nejdříve vás ignorují, pak se vám smějí, pak s vámi bojují a pak vyhrajete.‘‘ – Mahátma Gándhí. Takže to prostě bereme tak, že jsme už ve třetí fázi…,“

Na sociálních sítích se Air Bank zastávají tisíce lidí. Obrovská podpora a pozitivní ohlasy v diskuzích k tomuto tématu, ukazují, že si Air Bank získala na svou stranu velkou část lidí a je za to určitě patřičně ráda.

Ostatně marketingový ředitel Air Bank Jakub Petřina si s touto reklamní kampaní těžkou hlavu nedělá. Na otázku, jaká bude reakce Air Bank, odpověděl slovy: „Žádná, jen že děkuju 🙂 Ať mi pošlou fakturu.“.

Prago Union tradičně netradičně v Lucerně

Fotografie Kato od Jan Lakota licencovaná pod CC BY 2.0

Stejné Prago, jiná režie

Prago Union již tradičně obsadilo listopadový Lucerna Music Bar. Letošní sesion, konána 15. listopadu, se však od všech předešlých lišila- pomyslné režisérské žezlo totiž dostali do rukou samotní fanoušci, kdy si mohli v rámci tzv. Youbox boombox navolit, co že to bude živá kapela Champion Sound Katovi hrát, respektive co že to bude Kato rapovat. Fanoušci mohli přibližně měsíc volit dvacet písní, které na koncertu zazní.

A co že se to v Lucerně hrálo?

The High Corporation, Lil Rowa

O vskutku příjemné chvilky před koncertem samotných Prago Union se postarala kapela The High Corporation. Ještě před nimi se o atmosféru staral Lil Rowa. Ve vzduchu však visela velká otázka- co se bude vlastně hrát?

Odpověď mohl poskytnout jediný člověk mnoha přezdívek- Kato, Deph, Defsky nebo Adam, jak chcete. A nutno říct, že Lucerna Music Bar napěchována fanoušky všech možných věků, hudebních vkusů a v rámci probíhajícího Movembru i všech možných knírů byla na odpověď hodně natěšená.

Erika Fečová i James Cole

Nakonec zazněly věci tradiční (Ántré, Hip Hop, Myšlenkový pochod,…), ale i věci netradiční tak, že dokonce i sám mistr slova Kato si musel pomoct tahákem v podobě vytištěného textu, který po svém použítí skončil ve šťastných rukou některého z fanoušků. Zakázaný ovoce, Skládací či nejčerstvější věc Hodinky s vodotryskem, kterou doprovodila svým hlasem Erika Fečová, dostaly postupně posluchačstvo do varu, jež vyvrocholil v naprostý V.A.R. s exkluzivním hostem Jamesem Colem.

Staří známí se vracejí domů aneb za původem Prago Union

Šťastné shledání…

Atmosféra byla uvolněná, skoro až domácká, což Prago potvrdilo v refrénu Myšlenkového pochodu, protože se vždycky radujou, když se doma sejdou, jen do rytmu se hejbou a nikam nejdou. A domů byli pozváni i staří známí- Dědek a Dj Skupla, takže se v jeden moment na pódiu objevilo původní Prago Union.

…i smutné loučení

Nejsmutnější, i když jen metaforickou, píseň sehrál ten večer Watcha– byla to labutí píseň na basu. Jeho odchod znamená, že fanoušci slyšeli původní sestavu ten večer naposledy. A ta nejsmutnější opravdová píseň? Zřejmě hip hopové rozloučení s Dj Alim, Nadživotní.

Sečteno a podtrženo, letošní Prago Lucerna měla vše. Známé, neznámé, rozloučení a loučení, exkluzivní hosty a nahuštěný zástup fanoušků jedné z nejlepších hip hopových kapel, kterou se může Česká republika pochlubit.

Slum světa aneb Bombaj…

4380598361_34f03b292c_o — Fotografie mumbai od Indi Samarajiva je licencována pod CC BY 2.0.

Touha po cestování je nezkrotná. Takže jsem si zase sbalila kufry, řekla „ahoj“ a vyrazila. Směr: Bombaj. Jediné, co si z cesty pamatuju, je, že trvala skoro 24 hodin, sečteno podtrženo. Do hotelu jsem se dostala jenom díky silným účinkům kafe. Zato to, co následovalo, byla pořádná facka na probuzení. Vešla jsem do pokoje a pod oknem slum. Domy, kterým se ani nedá říkat domy. Děti, které by z fleku mohly dělat reklamu na hlad. A já, která tam jenom stála.

Lidé

Myslela jsem si, že přejít o víkendu Václavské náměstí je nemožné. Omyl. Dostat se v 7 hodin ráno z hotelu v Bombaji je nemožné. Až na ulici si uvědomíte, jak je Indie přelidněná. A všichni ti lidé jdou vždycky tam, kam chcete vy. K Bráně Indie, k prádelně Dhobi Ghat, k muzeu Gándhího. Jenže po absolvování turistického okruhu bylo načase poznat ten neturistický. Opravdový. Tohle město je po architektonické stránce velmi krásné, ale zkrátka chudoba je hlavní vliv, který dotváří celý obraz Bombaje. Spolu s rodinou, která si každý den pro vodu chodí do studny, a malým chlapcem, který by měl sedět ve škole a ne prodávat ananasy. Aspoň že chuťově výborné ananasy s oranžovým práškem, jehož složení jsem radši nechtěla vědět. Ale přežila jsem.

Trošku jinak

Vždycky jsem chtěla být princeznou a nosit korunku. V Indii chtějí být dabbawalou a nosit bílou čapku. Stovky kluků, mužů, pánů (na jedné ulici) roznášejících obědy svým zákazníkům z jejich domu do jejich kanceláře. Pak znova. Pak znova. Ne, pak znova ne. Pak mají chvilku pauzu. Jenže potom znova. 5 000 dabbawalů zvládne 200 000 obědů. Za den. Donáškové služby v České republice, styďte se.

2394853509_eb48a42caa_o — Fotografie Dabbawala od joshi daniel je licencována pod CC BY 2.0.

Znáte ten špalek, na kterém se štípe dříví? V Bombaji se tomu říká řeznictví. A křeslu na ulici kadeřnictví. Naštěstí nemocnice je pod střechou, v normální budově.

Pokud je tedy vaše dítě rozmazlené, neváží si toho, co má, prostě ho pošlete do Indie. Tady si uvědomí význam slova chudoba. Ale vy budete muset platit letenku.