Osobní rozvoj Archivy

10 tipů pro copywritery anebo jak lépe prodávat?

Copywriting je obor, který je rok od roku více a více na vzestupu. Ať už se jedná o koníček, pasivní příjem nebo o hlavní pracovní poměr. Výhodou je velká všestrannost. Ať už píšete články přímo pro klienty nebo prodáváte svou tvorbu „ze šuplíku“, v tomto článku máme pár rad, jak lépe prodávat, jak své články více konkretizovat a jak se zaměřit na svou cílovou skupinu.

Copywriting dnes uplatníte u celé řady internetového marketingu. Mnozí přemýšlí o tom, jak vydělat blogováním a existuje celá řada způsobů od poskytnutí reklamního prostoru, přes affiliate či vytvoření e-shopu. Internetový obchod a tzv. eshop podnikání totiž není jen o produktech, ale marketing a konkrétně popisky produktů udělají mnoho. Copywriting uplatníte i pro správu sociálních sítí ať už jste na Facebooku, Instagramu nebo YouTube.

Díky copywritingu můžete pracovat na dálku a zkusit si život digitálního nomáda.

Dobrý copywriter má přesah do oblastí jaké je SEO (optimalizace textu pro vyhledávače), linkbuilding a prodej. Hlavní jeho dovedností je ale přesvědčivý, chytlavý a dobře čtivý text. Pokud přemýšlíte o tom, jak se stát copywriterem anebo zlepšit své dovednosti, podívejte se na těchto 10 tipů, jak psát lepší prodejní texty.

1) Nebavte, ale buďte konkrétní

Copywriting je především o tom, předat důležité a pravdivé informace k určitému tématu čtivou formou. Články by měly být přehledné a konkrétní. Nepleťte si copywriting s tvůrčím psaním. Články nemusí být za každou cenu zábavné, vtipné a originální.

2) Buďte srozumitelní

Pokud nepíšete vyloženě článek pro odbornou veřejnost, pokuste se být co nejvíce srozumitelní. Je dobře, když o tématu víte hodně. Snažte se ale psát tak, aby vás lidé chápali a nemuseli si polovinu výrazů vyhledávat pak dále na internetu.

3) Myslete na cílovou skupinu

Důležité je myslet na cílovou skupinu. Uvědomte si, pro koho článek píšete a zaměřte se na to. Jsou určité rozdíly mezi psaním pro laiky a odborníky. Stejně tak jsou rozdíly i ve věkových kategoriích. Zkuste se vžít do vaší cílové skupiny, bude se vám určitě lépe psát.

4) Uberte přídavná jména

Barvité a rozvinuté věty určitě vypadají skvěle, ale nezapomeňte, že většina klientů chce především fakta a konkrétnost. Údernost můžete do vašich textů přidat hlavně slovesy. Pokud potřebujete nahnat počet slov, raději se snažte získat další informace k tématu. Nenatahujte zbytečná souvětí. Text pak ztrácí na srozumitelnosti.

5) Úprava textu

Určitě nezapomeňte na formátování a následnou grafickou úpravu textu. Vzhled by měl klienta povzbudit do čtení, ne ho odehnat svou nepřehledností. Měl by být logicky členěný a dobře čitelný. Používejte odstavce, nadpisy a zvýrazněte důležité pasáže.

6) Použití obrázků

Použití fotografií dodá vašemu textu na atraktivitě. Nicméně dávejte pozor, ať používáte buďto své vlastní fotografie nebo obrázky volné pro komerční použití. Na internetu existují databáze, kde je možné tyto fotografie najít a u některých není nutno ani uvádět zdroj.

7) Orientace na klienta

Tento bod souvisí s určením cílové skupiny. Pokud píšete přímo pro klienta, zaměřte se na něj. Zamyslete se nad tím, jaké přínosy pro něj text může mít a toho se držte. Někdy je mnohem lepší držet se tohoto postupu, než se přílišně zaměřovat na popis produktu.

8) Zkoušejte a sledujte trh

Ne pro každého copywritera platí to samé. Sledujte tak sami, co sedí právě vám a jaké články jdou nejvíce na odbyt. Některé prodáte hned, některé vám mohou viset na prodej i měsíce. Také sledujte poptávku. Co lidi zrovna zajímá? Co se čte nejvíce? Existují témata, která se prodávají častěji. Patří mezi ně především finance a automobilový průmysl.

9) Buďte trpěliví

Tento tip platí především pro začínající copywritery. Ze začátku se můžete setkat s tím, že se nebudou články prodávat tak, jak byste si přáli. Vytrvejte a uvidíte, že se to po čase zlomí.

10) Pište, pište, pište

Čím více článků na prodej máte, tím větší je pravděpodobnost, že bude vaše práce na očích, že si články někdo koupí a nabídne vám další spolupráci. Stejně tak se psaním zdokonalujete, ať už se jedná o stručné a trefné vyjadřování nebo gramatiku.

Copywriting je skvělá příležitost, jak trávit volný čas, pokud rádi píšete. Stejně tak se z tohoto koníčku může stát pěkný pasivní příjem. Nejeden profesionální copywriter začínal právě takto. Nebojte se tak usednout za klávesnici a zkusit to!

Abraham Lincoln, co stálo za jeho úspěchy?

[box type=“shadow“ ]Abraham Lincoln, co si představíte, když slyšíte jméno tohoto muže? Co třeba jeho úspěchy?[/box]

Vidíte portrét amerického prezidenta? Vybavíte si válku Severu proti Jihu, zrušení otroctví a nakonec jeho předčasný skon dne 15. dubna roku 1865? Ale znáte Abrahamovu životní cestu, která stála za jeho úspěchy ve volbách?

Všichni moc dobře víme, že v České republice to v politice platí následovně, pokud chcete byt opravdu vlivným politikem, musíte mít vysoko postavené konexe, které vás vtáhnou do světa peněz. A zejména opravdu široké znalosti. Platí takové pravidlo všude a vždycky?

Začínal jsem od píky

Otec farmář, matka negramotná. Nebyl nikdo, kdo by malému Abrahamovi pomohl se studiem. K životu na farmě, vzdělání opravdu nepotřeboval. Nikdo ani nepředpokládal, že by malý Lincoln měl vůbec troufalost snít o životě mezi vzdělanými lidmi oplývajícími úspěchy. Možná pravě prostředí, ve kterém vyrůstal, ho podnítilo ke snaze změnit svůj život. Ono se totiž ne nadarmo říká, že velcí lidé narozeni pro životní úspěchy, jsou často vychováváni v disfunkčních rodinách.

Jak vidíme determinismus (biologické, genetické či sociální předurčení jedince), o kterém se učíme ve škole, v každém případě opravdu neplatí. Závisí na osobnosti, která věří ve své buoucí úspěchy a samozřejmě na jejím odhodlání stoupat na vrchol. Vybrat si mezi chudobou a bohatstvím, až takovou máme my lidé moc.

Tak jako my ostatní, i Lincoln držel svůj osud ve svých rukou a hodlal z něj vytěžit maximální úspěchy. Číst a psát se nakonec naučil sám doma a vydělávat si začal od 14let. Pracoval na lodi, která sloužila k přepravě surovin. Díky své práci se seznámil s tvrdými podmínkami otroctví, které panovaly v Jižní Americe.

Do školy chodil minimálně, byl spíše samoukem, a jelikož měl volný přístup do všech knihoven, tak zde celodenně studoval zákony. Jeho velkým snem bylo stát se právníkem. Postupem času se u něj začal projevovat i řečnický talent, proto se účastnil řady veřejných debat.

Post prezidenta, cesta k úspěchu

Lincolnova první kandidace do politiky byla neúspěšná. Ve volbách uspěl až na podruhé roku 1834. V té době ještě ani nesložil advokátní zkoušky, proto svůj čas trávil cestováním a návštěvami soudních řízení, kde sledoval případy chudých lidí. Čímž získal potřebné zkušenosti pro své budoucí úspěchy, a také vědomí o tom, co lidi trápí. Nejspíše proto, že Lincoln pocházel z nižších společenských vrstev, si i po volbách udržel tak blízky vztah s obyčejnými lidmi. Kteří za ním s oblibou chodili pro radu.

Roku 1842 se oženil s Mary Toddovou, dcerou senátora. Mary trpěla velkým odporem k otázce otroctví. V období války Severu proti Jihu začala afroameričanům pomáhat. Říká se, že pravě ona stala za rozhodnutím Lincolna, bojovat za práva otroků. Neboť z dochovaných Lincolnových diskusí se senátorem Stephenem vyplynulo, že byl silně přesvědčen o nerovnosti mezi bílou a černou rasou. Zatímco údajně na popud Mary svůj postoj v dopise roku 1862 vůči černošské rase obrací, brání se snahou zachránit Unii. Oprávněně, neboť by proti sobě popudil spoustu lidí.

Lincoln a jeho nikdy neuhasející sláva — Lincoln a jeho nikdy neuhasínající sláva potvrzující jeho úspěchy

Fotografie: Abaham Lincoln„od“ loomingy1 je licencována pod CC BY 2.0

„Můj nejdůležitější úkol v této snaze je zachránit Unii, nikoli zachránit nebo zničit otroctví. Pokud bych dokázal zachránit Unii, aniž bych osvobodil jediného otroka, udělal bych to; a pokud bych ji zachránil osvobozením některých a ostatní nechal, udělal bych to; pokud bych ji však zachránil osvobozením všech otroků, udělal bych to; To, co dělám ohledně otroctví a barevné rase, dělám proto, že věřím, že to pomůže zachránit Unii; a čeho se zdržuji, toho se zdržuji proto, že nevěřím, že to pomůže zachránit Unii.“

Slavné citáty Abraham Lincolna:

„Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

„Nevážím si nikoho, kdo dnes není moudřejší než včera.

„Politici, je skupina mužů, kteří kromě zájmů národa mají ještě své vlastní zájmy a kteří alespoň jako skupina jsou o krůček vzdáleni od poctivých lidí.

„Ten má právo kritizovat, kdo má odvahu pomáhat.“

Jak se stát úspěšným podnikatelem?

[box type=“shadow“ ]Jak se stát úspěšným podnikatelem? To jest otázka každého člověka, jenž se chce odtrhnout od 90% většiny lidí a zařadit se do zbylých 10% úspěšných. Ale takový skok k výšinám, vyžaduje pořádnou dávku odhodlanosti, a buďme upřímní, i bolesti.[/box]Pokud se vám poštěstí a budete vést rozhovor s úspěšným podnikatelem, bez váhání si troufám říci, že vám na váš dotaz, jak se stát úspěšným podnikatelem a co bylo na jeho životě nejlepší, odpoví, že pravě ta cesta, ačkoli byla značně vydřená.

Fotografie: Succes„od„Koen Kusters je licencována pod CC BY 2.0

Jak se stát úspěšným podnikatelem? Vytyčme si cíl!

Svět, ve kterém žijeme, si žádá stále nové myšlenky, nové metody a nový přístup. Lidé jsou otevření vůči změnám, po kterých přímo lapají. Celá tato poptávka po všem novém, má jedno společné, konkrétní cíl. A zejména touhu, která navede úspěšného podnikatele na správnou cestu. A to jest jedna z nejzasadnějších odpovědí pro otázku, jak se stát úspěšným podnikatele. Neboť veškeré myšlenky, které byly naplněny emocemi a spojeny s vírou v jejich realizaci, se začnou bezodkladně proměňovat do materiální podoby.

Sebedůvěra

Nikdo není odsouzen ke smůle. Bohužel se ale ve společnosti nachází spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jsou k neúspěchu přímo přikováni a neexistuje nic, co by jejich situaci změnilo. Takový postoj lidé zaujímají ve chvíli, kdy si sáhnou přímo na zlato, myšleno na dno. Zdá se to byt absurdní, ale zrovna v neúspěchu, se nachází největší výhra. Zrovna když už nemáme dost sil a pochybujeme, tak se nacházíme nejblíže svému cíli.

Zmíněny výrok krásné charakterizuje příběh zlatokopa R.U.Darbyho, jenž udělal chybu, které se čas od času dopouštíme i my. Ve chvíli porážky se vzdal všeho, do čeho investoval svůj drahocenný čas, peníze a úsilí. Týdny se mu v jeho práci dařilo, spolu s přáteli se pustil do těžby rudy. Ale po par týdnech se ruda vypařila a jej zachvátilo zoufalství, chvíli kopal dál, ale beznadějně, proto se rozhodl těžbu ukončit a stroje prodat.

Stroje prodal za par babek obchodníku, kterému to nedalo a důl, ve kterém Darby kopal, nechal prozkoumat odborníkem. Inženýr vypočítal, že žíla by se měla objevit tři stopy od místa, kde Darbyovi přestali kopat! A přesné tam také byla! Tento obchodník následně vydělal pořádnou sumu peněz a to proto, že své úsilí nevzdal a nebál se, si nechat poradit.

Nikdy nepřestanu jen proto, že ostatní říkají NE!

Vice než na pět set tisíc úspěšných lidi se svěřilo, že největší bohatství je čekalo jen o krůček dál za porážkou. Většinou svou cestu vzdali díky zoufalství, či výsměchu ze strany lidi, kteří by se nedokázali dostat ani tam, kam se například dostal zlatokop Darby. Vzdát se je to nejsnadnější a nejlogičtější, co člověk může udělat a přesně takový přístup způsobí radost těm, kteří se vám vysmívají či nedůvěřují. Proto je důležité vstát a dát jim najevo, že zvládnete vše, oč budete usilovat.

Zorganizujte si svůj čas aneb Time management v praxi

[box type=“shadow“ ]Připadá vám, že máte v životě stále méně času? Připadáte si, že dennodenně běháte jak o život a přeci toho stihnete, tak málo? Koukáte na hodinové ručičky a nestačíte se divit, jak neskutečnou rychlostí ubíhají? Den ode dne? Řešením je realistická organizace času a určení priorit.[/box]

: Fotografie „Time lost“ od „Matt Gibson“ je licencována pod CC BY 2.0

Zbavte se požíračů energie i času

Organizování času je vlastně organizování našeho života. Znamená to udělat si čas na všechny naše priority včetně rodinné zábavy, relaxace, sportu, dalšího vzdělávání či vydělávání peněz. Zdá se vám myšlenka, že byste toto vše mohli stihnout lákavá, nebo vás snad děsí? Možná budete muset některé části svého rozvrhu zredukovat, ale nebojte se, nebudou vám vůbec scházet. Jenom ze svého života, vyhoďte aktivity, které vám užírají energii a marní čas.

Šťastní lidé svůj čas využívají dobře, zatímco nespokojení lidé ho ztrácejí nepotřebnými činnostmi, jako je bezmyšlenkovité sledování televize, či celodenní brouzdání po sociálních sítích, které jim následně ubírají sebevědomí, energii i životní elán.

Jak na time management: Sepište si priority

Prvním krokem na cestě k získání kontroly nad svým časem je identifikovat své priority a vypsat si je na seznam. Je to jediný způsob, jak zjistit, zda neztrácíte čas. Napište si, co je konkrétně pro vás důležité. Pouze pro vás. Prioritou může být práce, láska, děti, osobní zdraví. Cíle jsou pak detailní body, které spadají pod priority. Například cílem priority zdraví, může být cvičit 30 minut třikrát do týdne.

„Časová inventura“

Dalším krokem k tomu jak dosáhnout kontroly nad svým časem, je: sepsat si časovou inventuru, abyste přesně věděli, čím v současnosti trávíte čas. Seznam si piště během celého týdne například po hodině, či jak vám to bude vyhovovat.

Seznam může vypadat následovně:

9.00 – vstávám, snídaně

10.00 – úklid bytu

11.00 – nákup potravin

12.00 – Koukala jsem na televizi

12.30 – telefonát s přítelkyní

…

Uvědomte si, že na zemi máte určitý počet let, pokud chcete uskutečnit své cíle, je na čase s nimi začít.

Smlouva sám se sebou

Nyní když máte jasno ve svých prioritách a časovém plánu, je čas uzavřít smlouvu sám se sebou. Na kus papíru si napište vaše priority, následně cíle a postupné krůčky, které je ke splnění nezbytné udělat. Aby jste se cítili skutečně „zavázáni“ a své cíle jednou pro vždy dotáhli do zdárného konce, udělejte následující: Papír podepište svým vlastním jménem a napište na něj datum, do kdy má být váš cíl vyhotoven. Poté si ho pověste na místo, které máte stále na očích a kde ho minimálně třikrát za den uvidíte. Jako poslední si slibte, že nedovolíte nikomu, aby vám stál v cestě!

Zbavte se nadbytečného stresu

Fotografie "Worried!" od "Alon" je licencována pod CC BY 2.0 — Fotografie „Worried! “ od „Alon“ je licencována pod CC BY 2.0

Kde se bere stres?

Většina stresu pochází z toho, jakým způsobem interpretujeme náš svět. Stresují nás telefonní hovory, násilí a trestné činy, informační přetížení, předhánění se na sociálních sítích jeden před druhým, milióny představ dokonalých mužů a žen s dokonalými tvářemi a těly.

Od dětství nám rodina, přátelé, známí, média podsouvali, jak máme myslet a jak se máme chovat. Naše reakce byli ovlivněni skupinami lidí, které do našich mozků vtiskli předepsané vzorce chování, ačkoliv do nás vůbec neviděli. Nevěděli, jací jsme, co chceme. Věřte, že pokud vypudíme některé z těchto vetřelců, náš stres opadne a život bude daleko lehčí, nebo alespoň daleko snesitelnější.

Co se skrývá za stresem?

Za stresem se můžou skrývat cíle, jichž nelze dosáhnout, nedostatek osobní zodpovědnosti přehnané nároky a očekávání druhých, vlastní lenost, nebo potřeba obvinit někoho, nebo něco jiného za problémy v našem životě. Každý, kdo slyší slovo stres, myslí si, že jde o něco negativního, strašného, škodlivého.

Stres je však i pozitivní. Existuje mnoho věcí, které jsou důležité a k nimž nás přiměje právě stres. Bez stresu byste byli jen bezduché pecky. Mrtvoly. Nic byste nedělali, vůbec byste nevstali z postele, jen byste tam leželi, neuměli byste nic, nic by vás nebavilo, neměli byste potřebu něco dělat, neměli byste občasné potřebné životní napětí, adrenalin, zážitky. Nežili byste.

Stres lze často využít jako příležitost k osobnímu růstu, pružnosti a legraci. Můžete se naučit využívat humor k přehodnocení stresové situace. Naučit se na věci nahlížet ze zcela jiné perspektivy.

Jeden ze způsobů, jak zmírnit stres ve vašem životě je dívat se na jednotlivé části vašeho života jako na televizní komedii, v níž hrajete hlavní roli. Pro pobavení můžete sledovat slavné herecké hvězdy, ale stejně tak se kdykoli můžete přepnout na vaši životní komedii. Vy jste svým zábavním centrem, všechno, co jen musíte dělat, je účinkovat.

Nejste středobodem vesmíru

Naše kultura se často zaměřuje, jen na to špatné v lidech, ale to neznamená, že vy to musíte mít zrovna tak. Jeden z největších darů, jaký sami sobě můžeme dát je uvědomit si, že nejste středobodem vesmíru. Nikdo nevybral právě vás, jako osobu, na kterou se budou valit stresující záležitosti. Nikdo nikoho nepověřil, aby vás obtěžoval. Pochopení téhle skutečnosti nám dává svobodu v tom, že nejsme připoutání k životu, který nám nedává možnost volby. Také nám to pomůže v tom, abychom se dokázali koukat na okolní věci lehčím způsobem.

Žijte, jako byste měli plnou sklenici!

Na věci se můžeme dívat jako na sklenici, je buď z poloviny prázdná, nebo z poloviny plná. A proč byste si museli vybírat z těch dvou možností? Nalejte si plnou. Vaše sklenice bude vždycky plná, když si začnete uvědomovat obyčejná potěšení, když se nebudete nechávat uhánět konzumním světem a srovnávat se s druhými. Dělejte, co si vy sami přejete a co máte rádi. Následujte své potřeby.

Je škoda, že většina lidí si radost škatulkuje a nechává si ji na víkendy, oslavy, nebo na dovolenou. Těšte se z výsledků, jakých jste dosáhli, radujte se z partnerova štěstí, ty čokoládové bonbony, to šampaňské byste měli mít po ruce častěji. Nemyslete si, že na zvláštní příležitosti se musí čekat, abyste se mohli v životě těšit. Alespoň jednou týdně si nějakou dopřejte, věnujte se sami sobě, rodině nebo partnerovi.

Dopřejte si ty „stimulanty“, které váš těší. Pro někoho je to zajímavé čtení společně s šálkem černého čaje, pro jiného posezení s přítelem se sklenicí vína, relaxace v sauně, procházka na čerstvém vzduchu, zajímavá přednáška, uvařte ten výtečný pokrm, kupte si ten luxusní parfém po kterém už tak dlouho toužíte, ta nová halenka, počítačová hra, jděte si pro nové číslo vašeho oblíbeného časopisu. Dopřejte si tyto věci, ale za jedné podmínky, buďte neskutečně odolní a odmítejte sebelítost.

Smějte se

Dítě se směje více než dvěstěkrát denně. Když dospíváme tento počet se změní na dvanáct denně, nebo ještě méně. Během dospívání je nám totiž kázáno, abychom brali věci vážně. Výsledkem pak bohužel je, že někdy trpíme smrtelnou vážností a naše svaly potřebné k smíchu zakrňují. Samozřejmě jsou určité situace, kdy se smích nehodí, ale když nemusíte trpět tak netrpte. Uvědomte si, že jen vy sami určujete, jaké množství stresu si k sobě připustíte.

Proč ženy nikdy nedostanou přidáno? Rady jak zlepšit váš projev v práci!

Fotografie business success od TraderGroup Signal je licencována pod CC BY 2.0

[box type=“shadow“ ]I ty nejlepší nápady můžete házet jako hrách na stěnu, pokud je nepodáte sebevědomým a důvěryhodným způsobem. Tento článek, se netýká toho, co byste měli říkat, ale toho, jak byste to měli říkat. Jde o volbu slov, tónu hlasu, rychlosti řeči a organizaci myšlenek. Každý z těchto faktorů částečně přispívá k tomu, jak se na vás ostatní dívají. Pamatujte, že váš projev se spolu s vaším vzhledem podílí na tom, jak důvěryhodně působíte na ostatní, více než z 90%.[/box]

V tomto článku se jedná o chyby v projevech se kterými se setkávají spíše ženy a mnohdy je tak sabotována jejich kariéra, neznamená to všem, že by se v některých bodech nemohli najít i muži …

Nesdělujte své myšlenky otázkou

Častou chybou je, že využíváme otázky jako bezpečný způsob vyjádření svých myšlenek, aby nepůsobily příliš přímočarým, nebo ambiciózním dojmem. Tyto otázky často začínají slovy: „Co myslíš, mohli bychom … ?“ nebo: „Uvažovala jsi o …?“

Tím, že místo vznešení návrhu položíme otázku, se zříkáme vlastnictví našich nápadů. Začněte tedy věci spíše oznamovat. Otázky si nechejte na chvíle, kdy opravdu potřebujete nějakou informaci nebo vás zajímá něčí názor.

Možná vám pomůže, když na závěr svého oznámení dodáte: „Zajímalo by mě, jaký je váš názor.“ Vaše vlastní přímost vás potom nebude tolik znervózňovat a přitom nebudete vypadat o nic méně sebejistě.

Nemějte zbytečně zdlouhavou řeč

Pokud svůj projev zahajujete úvodní řečí, snažte se, aby nebyla příliš zdlouhavá. Čím víc slov používáte, tím víc je vaše zpráva roztříštěnější a nepřehledná. Je tu také menší pravděpodobnost, že jí posluchač zaznamená.

Nejhorším doplňkem úvodní řeči také bývá zdlouhavé vysvětlování. Konečně se dostanete k hlavnímu bodu – a pak se znovu pustíte do ještě delšího vysvětlování, kdy už ostatní pravděpodobně nevnímají.

Co nás k těmto chybám vede?

A pro jsou častěji spíše u žen?

Větší počet slov zpravidla zjemňuje a ženy se také často obávají, aby jejich projev nebyl až příliš silný a působivý. Dalším důvodem je náš strach z toho, že jsme něco vynechali nebo podcenili, takže ve snaze o dokonalost v řeči pokračujeme.

Co tedy dělat?

Jako první řekněte to nejdůležitější. Než otevřete ústa, ujasněte si myšlenky za pomocí dvou otázek:

Jaké je mé hlavní téma? A jaké dva či tři body chci dát posluchačům ke zvážení?

Vaše mantra by měla znít: Co je stručné, je sebevědomé. A co je stručné, je také většinou jasné a srozumitelné.

Pokud je vaše sdělení důležité, vyzkoušejte si jej nanečisto a zdokonalte jej za použití co nejmenšího počtu slov. Svoje vysvětlení zkraťte o 50 až 75%.

Snažte se také odolat vašemu vnitřnímu hlásku, který říká „nedostatečné“. Není nezbytně nutné sdělit ostatním vše, co k dané věci víte. V závislosti na úrovni vašich znalostí se to může zdát nedostatečné vám, ale ne ostatním. Jsou případy, kdy méně je více.

Zbytečné omlouvání se

Nechci vás rozhodně nabádat k tomu, abyste slovo omlouvám se vymazali úplně ze svého slovníku. V žádném případě. Mám spíše na mysli, abyste se zbytečně neomlouvali za neúmyslné, nepodstatné neoprávněné či nedůležité chyby. Podrývá to totiž naši sebedůvěru a zároveň důvěru, kterou v nás mají ostatní.

Může jít například o drobný omyl, kterého jsme se dopustili. Co se týče takového typu omlouvání se, uchylují se k němu spíše více ženy. Je to naše druhá přirozenost a často se k ní uchylujeme místo toho, abychom ukázaly na pravý zdroj chyby – například špatnou komunikaci ze strany toho druhého. Tento přístup sice snižuje riziko konfliktů, ale zároveň vás staví do pozice toho, kdo chyboval, i když tomu tak ve skutečnosti vůbec být nemusí.

Začněte počítat případy, kdy se zbytečně omlouváte. Vědomě snižte jejich počet tím, že si své omluvy schováte na opravdu zásadní přešlapy. Když uděláte chybu, která stojí za omluvu, omluvte se jen jednou a přejděte do fáze řešení problému. Zbavte se nutkání omlouvat se pořád dokola a místo toho objektivně zhodnoťte, co se nepodařilo a jak to napravit.

Vyhněte se používání neurčitých frází

[starlist]

„Je to něco jako…“
„V podstatě jsme udělali …“
„Možná bychom měli …“
„Snad by bylo lepší, kdybychom …“
„Je to lepší, nebo ne?“

[/starlist]

Svůj názor sdělte spíše jasnými a konkrétními slovy. Opět platí, že vyžádání názoru druhých vám pomůže zmírnit rázné vyjádření, aniž byste mu ubrala na platnosti. Na konci svého tvrzení tedy můžete říci: „Zajímalo by mě, co si o tom myslí ostatní.“

Nemluvte příliš rychle

Mnozí lidé, kterým bylo dáno najevo, že moc mluví, mají obavy, aby jejich projev nezabral mnoho času. Mluvíme tedy rychle, abychom stihli všechno vypovědět ještě předtím, než nás někdo přeruší nebo řekne, že moc mluvíme.

Vaše důvěryhodnosti ovšem záleží z velké části na tom jak zníte. Závisí na tom kolikrát více než na obsahu řeči a je důležité, aby váš projev vyzařoval sebevědomí, přesnost a hloubku myšlenek.

Když budete mluvit rychle, dosáhnete pravého opaku. Uspěchaný projev může působit dojmem, že nejste příliš pečliví nebo že jste si projev nepromysleli, což pak vede k tomu, že posluchači zpochybňují správnost vašich informací.

Tušit, cítit a mít dojem

Další způsob, jakým mnozí dávají najevo svou nejistotu ohledně přímého sdělování informací, je „tušení“ a „cítění“ ve vyjadřování. Například: „Moje pocity jsou takové, že …“

Někomu se to může zdát přehnané, ale věřte, že to jak se vyjadřujeme, toho o nás, našich hodnotách a našich záměrech hodně říká. Nacvičte si tedy začínat věty oznamovacími frázemi v první osobě, jako například myslím, věřím, navrhuji, zamýšlím, chtěl/chtěla bych.

Nemluvte příliš potichu

Hlasitost našeho projevu je další věc, která ovlivňuje, jaký názor si na vás udělají ostatní. Ženy mívají od přírody tiší hlas. Když mluvíme potichu, působíme nejistým a nesebevědomým dojmem. Hlasitost projevu má také vliv na řeč těla. Čím hlasitěji mluvíte, tím více gest většinou používáte.

Pokud máte problém s tím, že mluvíte příliš potichu, představte si, že člověk nejdál od vás má problém se sluchem a mluvte tedy tak, aby vás slyšel. Pokud se vám často stává, že vás lidé žádají, abyste něco zopakovala nebo mluvila hlasitěji, berte to jako něco, co musíte napravit.

Doufám, že vám některé z těchto rad pomůžou a vy začnete brzo dosahovat svých kariérních cílů, nebo si alespoň vylepšíte svou pozici!

7 kroků, jak zvýšit sebevědomí

15173467098_9110b5af34_z — Fotografie „229435“ od „Hard Quotes“ je licencována pod CC BY 2.0

Chcete si zvýšit své sebevědomí? Výhodou je, že své sebevědomí si může zvýšit naprosto každý z nás. Nezáleží na tom, kolik máte peněz, kde bydlíte, jestli máte rodinu či jakou vykonáváte profesi. Na zvýšení sebevědomí vám nepomůžou ani žádné chemické látky. Jedinou zaručenou a platnou metodou jak se naučit mít rád sám sebe, je práce na sobě samém. Potřebujete k tomu ovšem základní výbavu, a to vytrvalost, odhodlanost, touhu poznávat nové situace a chuť stát se lepším.

STANOVTE SI CÍLE

Člověk, který nemá cíle, jen bezduše proplouvá životem a nechá si všechno nasekat do cesty.

Pak ovšem nemůže čekat, že jeho sebedůvěra bude vysoká. Vypište si tedy své cíle na papír a formulujte je co nejkonkrétněji!

a) Napište si, čeho chcete dosáhnout následující půlrok (naučit se angličtinu, usmířit se s rodiči, s kamarády, získat určitou práci, začít číst knihy, přestat kouřit, zhubnout … )

b) Čeho chcete dosáhnout do dvou let (získat o čtvrtinu lepší plat, cítit se šťastněji, předělat byt … )

c) Co chcete dosáhnout cca do 10 let (umět kvalitně svou profesi, vybudovat firmu, řídit se sám sebou a nebrat ohled na ostatní …

HODNOTOVÝ SYSTÉM. NA ČEM VÁM ZÁLEŽÍ

Sepište si svůj vlastní žebříček hodnot. Jedině tak si potvrdíte co je pro vás opravdu důležité, na čem vám samotným opravdu záleží, a čím se budete následně řídit. Myslete na sebe, píšete ho vy. Neberte ohled na to, co je důležité pro ostatní. Jde tu o vás. O vaše hodnoty. Ať už je vaší hodnotou velká spokojená rodina, kariérní úspěch ve firmě, uznání od veřejnosti či plné břicho, vše je v pořádku a možné. Tak si to napište a řiďte se tím. I zde platí, čím konkrétnější, tím lepší a hlavně pro vás jasnější. Pomůže vám to k sebepotvrzení. Dostanete se tak blíž k vlastní osobě.

SEZNAMTE SE S RŮZNÝMI VRSTVAMI VAŠÍ OSOBNOSTI

a) Jaká je ideální verze vás samotných (nemluví sprostě, pracující, umět 8 jazyků, věří si, úspěšný v práci … cokoliv)

b) Jaká je skutečnost, jací jste, jak se cítíte (chytrý, hloupý, náročný, nejistý, výbušný, tlustý, trpělivý, závistivý, tolerantní, hubený, zábavný …)

c) Jací chcete být. Vždy je to něco mezi ideálním cílem a skutečností. Ideál je nedosažitelný, ale někde na cestě k němu je reálně zvládnutelný cíl. (např. Přestane používat ty nejhrubší výrazy, 2x týdně se hýbe … )

PROPOJTE CÍLE, HODNOTY A OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI

Vezměte si barevné tužky či zvýrazňovače. Zakroužkujte první cíl, k němu najděte odpovídající hodnotu a následně vlastnost s kategorií jaká je skutečnost a jací chcete být a označte je stejnou barvou. Například k cíli domluvit se anglicky se hodí hodnota vzdělání, třeba i vnitřní spokojenost a z vlastností například trpělivost, náročnost, silnější vůle …

Poté zapátrejte po rozporech, jestliže chcete mít hodně kamarádů, ovšem ve skutečnosti jste závistivý, je vaše vlastnost v rozporu s vaším cílem. Berte to jako cennou informaci a radu proto, aby jste se svou závistivost snažili redukovat. Zbavte se toho. Tímto krokem za pomocí zvýrazňovačů si uděláte pořádek ve svém směřování. Věřte, že věci psané na papíře dělají hodně. Řád a přehled jsou pro spokojenost nezbytné.

ZAČNĚTE SI UVĚDOMOVAT SITUACE, VE KTERÝCH ŘÍKÁTE NĚCO JINÉHO, NEŽ VNITŘNĚ CÍTÍTE. TO JE VELMI DŮLEŽITÉ

Nemám teď ovšem na mysli momenty, kdy to prakticky nejde. Například nadřízenému, nebo soudci neřeknete jaký to je lempl i kdybyste si to zcela upřímně mysleli. Případů, kdy to jde , je většina a na těch začněte pracovat pomocí pravidla: KDYŽ CHCI ŘÍCT ANO, ŘEKNU ANO. KDYŽ CHCI ŘÍCT NE, ŘEKNU NE. Nevrhejte se hned do nejhlubší vody, nehádejte se s nikým, zkrátka volně a svobodně vyjádřete svůj názor, to jak to cítíte. Když se vás někdo například zeptá: „Máš rád svíčkovou? Já ji zbožňuji.“ Pokud vy jí rádi nemáte, nebojte se, že přijdete o přízeň tazatele a odpovězte záporně v souladu s tím, jak to doopravdy cítíte. „Ne, nemusím ji, ale je pravda, že spousta lidí se po ní může utlouct.“ Nejprve se pouštějte do lehčích zvládnutelných situací a neodsuzujte se, když nedokážete upřímně projevit svůj názor v obtížnější situaci. Jen tréninkem se to bude zlepšovat. Postupně se k tomu dopracujete.

KDYŽ VÁS NĚKDO POCHVÁLÍ, KOUKNĚTE MU DO OČÍ A ŘEKNĚTE: DĚKUJI.

Žádné shazování a odmítání.

KAŽDÝ DEN SI PIŠTE, CO BUDETE DĚLAT V DEN NÁSLEDUJÍCÍ

Někomu stačí dvě tři poznámky, někdo si napíše věcí víc. Záleží na vás. Dbejte ovšem na to, aby tam byl alespoň jeden úkol, který vede k vaším cílům.

Toto je jednoduchý základ na kterém můžete začít stavět svou sebedůvěru. Mnoho lidí si článek ovšem přečte, a tím to pro ně končí. Časem zapomenou a jejich sebedůvěra stagnuje, nikam se nepohne. To, že nemáte čas, jsou jen výmluvy. Začněte hned!

5 virálních videí, která vás zvednou ze židle

Sesbírali jsme hodně zajímavá virální videa, která vás nenechají v klidu. Pořád přemýšlíte, jak je možné, že během několika dnů po uveřejnění sesbírají návštěvnost v řádu několika milionů? Podívejte se na ně!

Mnoho značek, vlogerů i influencerů se snaží vytvořit virální obsah. Není to jednoduché, kreativita ani super originální nápad nestačí. Je potřeba trochu magie. Virální obsah dnes nevzniká jen na YouTube, ale stále častěji jsme svědky virtálů na sociálních sítí jako je Instagram, Facebook či TikTok. Podívejte se na seznam sociálních sítí a jejich oblíbenost v České republice.

Osvoboď se

Reklama, která zobrazuje navázaný životní styl, se který možná budete rezonovat v první minutě. Poté se ale stane to, co byste nečekali. Virální video neziskové orgranizace, které dosáhlo více jak 3,5 mionové sledovanosti.

Myčka vs. Holub

Chcete vytvořit virální video? Toto minutové videjko získalo již více jak 6 milionů shlédnutí. Někdy jednoduchost v kominaci s „hloubostí“ prostě vyhrává.

Videokonference v reálném životě

Jak by asi vypadala skype videokonference v reálu? Skvělá parodie s více než 4,5 milionu shlédnutí.

Danny Macaskill na kole

Jeden z nejzajímavějších sportovců světa Danny pustil na svět další své video. Téměř 18 milionů shlédnutí, bez komentáře! Musíte vidět.

Žetíky? Jo tak to by nám šlo!

Eh, jak to vypadá, žertíky tenhle rok půjdou do videí! Aneb jak vyděsit přítelkyni, která miluje kočky 🙂

Dysfunkční rodina a vývoj dítěte

[box type=“shadow“ ]Rodina je naší základní složkou, řekněme podstava, o kterou se opíráme, na niž doslova stojíme. Je důležité, aby nás podporovala, neboť i na ní záleží v oblasti našeho budoucího úspěchu. Rodina nám dává ty nejdůležitější poznatky, které využijeme v naší životní cestě. Jak už morální, psychické, sociální či ekonomické naplnění.[/box]

Dysfunkční rodina výše zmíněné náležitosti nesplňuje, přičemž děti pocházející z podobné rodiny, je postrádají. Dítě je ovlivněno výchovou a prostředím, ve kterém vyrůstá. Čímž se důsledkem této skutečnosti může stát, že bude směřovat po šlépějích svých rodičů a samo selže. Takovému směru říkáme determinismus.

Determinismus při výchově dítěte

Determinismus krásně vylíčil spisovatel Emil Zola ve svém díle Zabiják. Kde hlavni úlohu hraje alkohol. Dívce Naně, která je vychovávána v prostředí alkoholismu, osud proto nepřipravil nic lepšího, než potulný život prostitutky.

Fotografie „quarrel (18)“ od „Radha Madhava“ je licencována pod CC BY 2.0

Jak se chová dítě z dysfunkční rodiny

Dítě vychováváno v dysfunkční rodině je značně determinováno tím, jak se jeho rodiče chovají. Snaží se je napodobit. Nechápe, že to co rodiče dělají je špatné a naopak si vytvářejí zlozvyky, jimž trpí i jeho rodina. Jak se říká, jsme takoví, s jakými lidmi přicházíme do styku. Není ovlivňován pouze vývoj dítěte, ale také i jeho psychické rozpoložení zažívá menší otřes. Což je způsobeno nevyrovnanými vztahy mezi rodiči, partnery.

Dítě na hádky svých rodičů reaguje velmi citlivě, nejzranitělnějším obdobím, je období zraní a změn, tudíž puberty a adolescence. Většina těchto děti se v budoucnosti chovají velmi zrbkle, mají problémy komunikovat s okolním prostředím, což se odráží v zaměstnáni. Trpí depresemi, pocitem úzkosti a méněcennosti. Maji problém se se sebou vyrovnat, proto útěchu hledají v drogách a alkoholu. A v narůstajících případech trestají v budoucnu i své děti.

Ale stává se tak v každém případě?

Nikoli, samozřejmě závisí na síle osobnosti. Neboť my, lidé, jsme pravě ti, kteří držíme svůj osud ve svých rukách.

Pochází většina produktivních lidí z dysfunkční rodiny?

Naopak většina produktivních lidí, pochází z dysfunkčních rodin. Ponižování a výsměch, jak tvrdí úspěšní lidé, je naopak podnítilo k tomu, aby svůj život změnili a uspěli. Vždyť takový Henry Ford, školou nevzdělaný člověk, kterému se na jeho začátcích lide posmívali, vytvořil všem dostupný automobil. A ukázal, že nejde o to, odkud pocházíme a s kým vyrůstáme, naopak o to, v co věříme.

Co nám často brání na cestě k úspěchu?

Často se obáváme vyzkoušet nové věci nebo vyzkoušet neobvyklé postupy. Obáváme se, že zkrátka neuspějeme. Strach z prohry je naším typickým lidským rysem a nikdo z nás nechce zažívat bolest z porážky. Bez porážek však úspěchu dosáhneme stěží.

Učte se z vlastních chyb , buďte vytrvalí a nepřestávejte hledat to správné řešení

Všichni jsme už zažili chuť porážky, když jsme se v životě pokoušeli dosáhnout některých věcí. A také víme, že z vlastních chyb se můžeme poučit a dosáhnout tak příště úspěchu. Když něco nového zkoušíme poprvé, je zde vždy velká pravděpodobnost, že se nám nezadaří. Dokonce i když máme zkušenosti a to správné know-how, neznamená to, že budeme nutně úspěšní. Jde hlavně o to, nepropadnout pocitu poraženectví a vytrvale věci zkoušet dál. Ovšem i těm co se nevzdávají a vytrvale na sobě pracují, se občas může stát, že neuspějí. V tomto případě bychom měli zjišťovat, proč se tak stalo a nepřestávat hledat to správné řešení.

Andrea měla zlost. Byla si jistá, že vymyslela nový způsob, který urychlí vyplácení peněz. Ve skutečnosti však tyto změny celý proces zpomalily. Cítila se hloupě a kritika, která padla na její osobu ze strany šéfa způsobila, že se cítila ještě hloupěji. Ovšem místo toho, aby celou věc vzdala, pokoušela se zjistit, kde je chyba. Došla k řešení, že nápad sám je dobrý a funkční, chyba tedy musela být v jeho implementaci. Stačilo jen znovu vyškolit úředníky a neúspěch se změnil v triumf.

Předpokládejte a minimalizujte rizika dopředu, s neúspěchem čas od času počítejte

Každá nová myšlenka představuje i určité riziko. U věci, která nebyla v minulosti vyzkoušena, vždy hrozí, že systém nebude fungovat přesně tak, jak bylo v našich představách. Zkuste tedy dopředu předpokládat a minimalizovat rizika, která by mohla nastat. Na škodu také není, mít v záloze alternativní řešení. Když nám selže nějaký plán, nebo koncept, obvykle upadneme do deprese a máme blízko k tomu, abychom všechno vzdali. Musíme se tedy vypořádat s tím, že ne všechno se vždy podaří a že čas od času musíme s neúspěchem počítat.

Andrea byla zničená. Byla si naprosto jistá, že její nápad urychlí vyplácení peněz. Ovšem navzdory jejímu úsilí to nefungovalo. „Jsem k ničemu,“ pomyslela si. Pokud by si Andrea udržela takový přístup, byla by nejen nešťastná, ale ani by se nemohla sebrat a pokusit se problém vyřešit.

Jak už bylo řečeno, musíme vzít na vědomí, že čas od času nás potká neúspěch, za což by se nikdo neměl stydět. Dyť neúspěch může být dalším krokem k úspěchu. Záleží jak se s ním vypořádáme a jak s ním naložíme. Záleží to na nás. V takové chvíli je dobré si připomenout všechny předchozí úspěchy, které mnohdy nastaly právě po podobných neúspěších. Neúspěch je dočasná záležitost. A když už jsme ho překonali minule, proč by jsme ho nepřekonali nyní?

Pracujte nad rámec svých povinností

Pokud chcete uspět, nestačí jen dobrá práce. Pokud se chcete opravdově posunout dopředu, musíte pracovat nad rámec svých povinností. Znát svůj cíl a najít na něj recept. Ten musí být ovšem lepší, než ho mají ostatní. Všichni úspěšní lidé začínali s myšlenkou na určitý cíl. Stanovení cílů a práce na jejich dosažení je prvním krokem na dlouhé cestě za úspěchem. Pokud víte, kam jdete a máte i plán, jak se tam dostat, budete schopni soustředit svou energii, svůj čas a emoce k vašemu cíli.

Buďte snílky, ale nezůstávejte jimi. Svůj cíl převeďte do konkrétní podoby

Vše obvykle začíná snem, vizí budoucnosti. A v tomto snu jsme třeba bohatí, slavní a šťastní. Většina lidí takové sny o vlastní budoucnosti mívá, ale v mnoha případech jejich sen zůstane bohužel jenom snem. Sny je tedy třeba přetavit v cíle, které se pak promění v realitu. Podstatné je, že nestačí mít jen neurčitou představu o našich cílech, ale spíše konkrétní podobu. Vždycky bude existovat obrovský rozdíl mezi lidmi, kteří po něčem touží, a těmi, kdo pro svůj sen i něco udělají. Když ale přeměníme své sny v cíle, přestávají být pouhými fantaziemi, ale stávají se konkrétními objekty, které můžeme umístit na naší „mapu vedoucí k úspěchu“.

Na budoucnost koukejte pozitivně

Nejlepší kapitál, který můžete do života dostat, je schopnost vypracovat si návyk vidět budoucnost pozitivně – tedy, že budoucnost před vámi je plná velkých věcí, že se vám bude dařit a že budete šťastní, že budete mít hezkou rodinu a krásný dům, že vás čeká úspěšná kariéra …