31. říjen za námi. Pro jednoho pouze večer strávený u televize, pro druhého strašidelná party v kostýmech s vydlabanými dýněmi na terase. Ale jaký program si v poslední době vybírají Češi na tuto noc? Radějii si počkají na Dušičky nebo spolu s cizinci běhají po městech a křičí: This is Halloween, this is Halloween…
Zatímco pro školy u nás je tento svátek Keltů, kdy se loučili s létem a zemřelými, stále pouze tématem do hodin angličtiny (tedy pokud nestudujete na anglické, americké či jinak mezinárodně zaměřené škole), pro půjčovny kostýmu se z toho stává dobrý byznys. Důležité je však slovo stává, jelikož lavina (nebo spíše poprašek) se spustila až v roce 2009. I přesto, že si ale lidé začali kostýmy půjčovat, stále převládá názor: Radši mrtvý než hnusný. Což způsobuje, že na ulicích (dobře, spíše na velkých oslavách, jelikož málokdo z toho mála, co slaví Halloween v Česku, obchází domácnosti a koleduje sladkosti) potkáte spíše sexy čertici než umělou krví pomazanou čarodějnici.
Přeci jen…
…však stoupá počet facebookových pozvánek na Halloweenské party. Jenže jako dělíme lidi na ty, kteří jedí okraj pizzy a ty, nechávající ho na talíři, jsou v České republice občané stále rozpolcení, jestli slavit americký svátek nebo české Dušičky. Zatímco mladí, převážně studenti, využijí tuto příležitost si trochu „zatrsat“, starší jedinci chodí na hřbitovy zapálit svíčky na hrobech příbuzných. A mezi nimi přelétají rodiny s dětmi, které vyřezávají obličeje do dýní, ale 2. listopadu uctí památku svých zesnulých.
Samozřejmě, žijeme v demokratické zemi (překvapivě), takže pořád je jen na vás, jak přechod října a listopadu strávíte. Českým či americkým způsobem…obojí má své kouzlo. A o tom tenhle čas byl, je a bude.
V pražském divadle Hybernia se dne 29.10. konal narozeninový koncert Standy Hložka, který zde oslavil nejen své šedesáté narozeniny, ale také čtyřicet let své pěvecké kariéry společně se svými fanoušky, přáteli a rodinou.
Za doprovodu skupiny Charlie Band zde zazněly známé hity jako V pohodě, Život je rváč, populární Holky z naší školky, ale i moravské lidovky. Koncert začal doprovodnou prezentací o Hložkově životě. Není tajemstvím, že hudba kroměřížského rodáka zlákala již v útlém dětství. V roce 1974 se umístil na 2. místě v soutěži Intertalent, kde si ho všiml Karel Vágner. Ten mu později nabídl místo v doprovodné kapele Hany Zagorové, kde se seznámil s Kotvaldem. Po rozpadu dua v roce 1986 se pak vydává na sólovou dráhu.
Na jeviště přišla Hložkovi pogratulovat herečka Jiřina Bohdalová, dále trojnásobná zlatá slavice Petra Janů, jež ho neváhala přivítat „do klubu šedesátiletých“ a zazpívala mu Není nám už sedmnáct. Mezi dalšími gratulanty byla i zpěvačka Hana Zagorová a Karel Vágner, kteří stáli na počátcích Hložkovy kariéry.
Potřebujete naformátovat bakalářku nebo naformátovat diplomku? Na webu www.wordprace.cz je v nabídce formátování bakalářských a diplomových prací, vlastně formátování textu v jakékoliv podobě.
[/box]
Jak formátovat text
Závěrečná úprava textu je základem úspěch jeho obsahu samotného. Když text neobsahuje zbytečné „entry“ a „mezery“, máte správně upravené nadpisy, automatický obsah, správné číslovaní stran a další, má pak Váš text větší šanci uspět.
Levné a rychlé formátování textu
Wordprace.cz nabízí kompletní formátování textu dle individuální potřeby každého. Zajišťuje formátování pro studenty a za nízkou cenu 5 Kč / strana. Dá se tedy bezpochyby tvrdit, že budete mít zajištěné formátování levné a rychlé.
Jakmile budete mít svoji práci sepsanou a po gramatické korektuře, stačí si formátování práce objednat. Zpracovatel se Vám nejpozději do pár hodin ozve a domluvíte si termín zaslání práce a čas, do kdy má být text zformátovaný. Do 72 hodin formátuje textbez příplatku, pokud to budete chtít rychleji, budete si muset něco přidat.
Formátování pro každou školu
Kromě práce samotné je potřeba zaslat i pokyny pro zpracování – tedy různé směrnice, doporučení a vyhlášky, které má každá škody různě. Pokud je Vaše škola nemá, pak je text zformátován standardně bez odchylek dle platné ČSN normy pro psané texty.
Výsledek formátování textu
Když je práce zformátovaná, zašle Vám ji zpracovatel zpět ve formě PDF i DOC, Vy si zkontrolujete, jestli odpovídá Vašim představám, a když budete chtít něco změnit, ještě ten den lze tak učinit. Nedoporučuje se už ale do textu jakkoliv zasahovat, je lepší sdělit, co chcete jinak a nechat to zpracovateli.
Pokud tedy nemáte čas svoji práci ještě formátovat, nevíte, jak formátovat text, pak je se spolehněte na zkušeného, který již třetím rokem formátuje diplomky a bakalářky a stále jen za 5 Kč / strana. Konkurence startuje na 13 Kč! Tak to zkuste, minimálně se zeptat nebo si rovnou objednat formátování textu.
[box type=“shadow“ ]I ty nejlepší nápady můžete házet jako hrách na stěnu, pokud je nepodáte sebevědomým a důvěryhodným způsobem. Tento článek, se netýká toho, co byste měli říkat, ale toho, jak byste to měli říkat. Jde o volbu slov, tónu hlasu, rychlosti řeči a organizaci myšlenek. Každý z těchto faktorů částečně přispívá k tomu, jak se na vás ostatní dívají. Pamatujte, že váš projev se spolu s vaším vzhledem podílí na tom, jak důvěryhodně působíte na ostatní, více než z 90%.[/box]
V tomto článku se jedná o chyby v projevech se kterými se setkávají spíše ženy a mnohdy je tak sabotována jejich kariéra, neznamená to všem, že by se v některých bodech nemohli najít i muži …
Nesdělujte své myšlenky otázkou
Častou chybou je, že využíváme otázky jako bezpečný způsob vyjádření svých myšlenek, aby nepůsobily příliš přímočarým, nebo ambiciózním dojmem. Tyto otázky často začínají slovy: „Co myslíš, mohli bychom … ?“ nebo: „Uvažovala jsi o …?“
Tím, že místo vznešení návrhu položíme otázku, se zříkáme vlastnictví našich nápadů. Začněte tedy věci spíše oznamovat. Otázky si nechejte na chvíle, kdy opravdu potřebujete nějakou informaci nebo vás zajímá něčí názor.
Možná vám pomůže, když na závěr svého oznámení dodáte: „Zajímalo by mě, jaký je váš názor.“ Vaše vlastní přímost vás potom nebude tolik znervózňovat a přitom nebudete vypadat o nic méně sebejistě.
Nemějte zbytečně zdlouhavou řeč
Pokud svůj projev zahajujete úvodní řečí, snažte se, aby nebyla příliš zdlouhavá. Čím víc slov používáte, tím víc je vaše zpráva roztříštěnější a nepřehledná. Je tu také menší pravděpodobnost, že jí posluchač zaznamená.
Nejhorším doplňkem úvodní řeči také bývá zdlouhavé vysvětlování. Konečně se dostanete k hlavnímu bodu – a pak se znovu pustíte do ještě delšího vysvětlování, kdy už ostatní pravděpodobně nevnímají.
Co nás k těmto chybám vede?
A pro jsou častěji spíše u žen?
Větší počet slov zpravidla zjemňuje a ženy se také často obávají, aby jejich projev nebyl až příliš silný a působivý. Dalším důvodem je náš strach z toho, že jsme něco vynechali nebo podcenili, takže ve snaze o dokonalost v řeči pokračujeme.
Co tedy dělat?
Jako první řekněte to nejdůležitější. Než otevřete ústa, ujasněte si myšlenky za pomocí dvou otázek:
Jaké je mé hlavní téma? A jaké dva či tři body chci dát posluchačům ke zvážení?
Vaše mantra by měla znít: Co je stručné, je sebevědomé. A co je stručné, je také většinou jasné a srozumitelné.
Pokud je vaše sdělení důležité, vyzkoušejte si jej nanečisto a zdokonalte jej za použití co nejmenšího počtu slov. Svoje vysvětlení zkraťte o 50 až 75%.
Snažte se také odolat vašemu vnitřnímu hlásku, který říká „nedostatečné“. Není nezbytně nutné sdělit ostatním vše, co k dané věci víte. V závislosti na úrovni vašich znalostí se to může zdát nedostatečné vám, ale ne ostatním. Jsou případy, kdy méně je více.
Zbytečné omlouvání se
Nechci vás rozhodně nabádat k tomu, abyste slovo omlouvám se vymazali úplně ze svého slovníku. V žádném případě. Mám spíše na mysli, abyste se zbytečně neomlouvali za neúmyslné, nepodstatné neoprávněné či nedůležité chyby. Podrývá to totiž naši sebedůvěru a zároveň důvěru, kterou v nás mají ostatní.
Může jít například o drobný omyl, kterého jsme se dopustili. Co se týče takového typu omlouvání se, uchylují se k němu spíše více ženy. Je to naše druhá přirozenost a často se k ní uchylujeme místo toho, abychom ukázaly na pravý zdroj chyby – například špatnou komunikaci ze strany toho druhého. Tento přístup sice snižuje riziko konfliktů, ale zároveň vás staví do pozice toho, kdo chyboval, i když tomu tak ve skutečnosti vůbec být nemusí.
Začněte počítat případy, kdy se zbytečně omlouváte. Vědomě snižte jejich počet tím, že si své omluvy schováte na opravdu zásadní přešlapy. Když uděláte chybu, která stojí za omluvu, omluvte se jen jednou a přejděte do fáze řešení problému. Zbavte se nutkání omlouvat se pořád dokola a místo toho objektivně zhodnoťte, co se nepodařilo a jak to napravit.
Vyhněte se používání neurčitých frází
[starlist]
„Je to něco jako…“
„V podstatě jsme udělali …“
„Možná bychom měli …“
„Snad by bylo lepší, kdybychom …“
„Je to lepší, nebo ne?“
[/starlist]
Svůj názor sdělte spíše jasnými a konkrétními slovy. Opět platí, že vyžádání názoru druhých vám pomůže zmírnit rázné vyjádření, aniž byste mu ubrala na platnosti. Na konci svého tvrzení tedy můžete říci: „Zajímalo by mě, co si o tom myslí ostatní.“
Nemluvte příliš rychle
Mnozí lidé, kterým bylo dáno najevo, že moc mluví, mají obavy, aby jejich projev nezabral mnoho času. Mluvíme tedy rychle, abychom stihli všechno vypovědět ještě předtím, než nás někdo přeruší nebo řekne, že moc mluvíme.
Vaše důvěryhodnosti ovšem záleží z velké části na tom jak zníte. Závisí na tom kolikrát více než na obsahu řeči a je důležité, aby váš projev vyzařoval sebevědomí, přesnost a hloubku myšlenek.
Když budete mluvit rychle, dosáhnete pravého opaku. Uspěchaný projev může působit dojmem, že nejste příliš pečliví nebo že jste si projev nepromysleli, což pak vede k tomu, že posluchači zpochybňují správnost vašich informací.
Tušit, cítit a mít dojem
Další způsob, jakým mnozí dávají najevo svou nejistotu ohledně přímého sdělování informací, je „tušení“ a „cítění“ ve vyjadřování. Například: „Moje pocity jsou takové, že …“
Někomu se to může zdát přehnané, ale věřte, že to jak se vyjadřujeme, toho o nás, našich hodnotách a našich záměrech hodně říká. Nacvičte si tedy začínat věty oznamovacími frázemi v první osobě, jako například myslím, věřím, navrhuji, zamýšlím, chtěl/chtěla bych.
Nemluvte příliš potichu
Hlasitost našeho projevu je další věc, která ovlivňuje, jaký názor si na vás udělají ostatní. Ženy mívají od přírody tiší hlas. Když mluvíme potichu, působíme nejistým a nesebevědomým dojmem. Hlasitost projevu má také vliv na řeč těla. Čím hlasitěji mluvíte, tím více gest většinou používáte.
Pokud máte problém s tím, že mluvíte příliš potichu, představte si, že člověk nejdál od vás má problém se sluchem a mluvte tedy tak, aby vás slyšel. Pokud se vám často stává, že vás lidé žádají, abyste něco zopakovala nebo mluvila hlasitěji, berte to jako něco, co musíte napravit.
Doufám, že vám některé z těchto rad pomůžou a vy začnete brzo dosahovat svých kariérních cílů, nebo si alespoň vylepšíte svou pozici!
Zdraví je nejdůležitějším předpokladem, které stojí na prvním místě v žebříčku nejžádanějších potřeb lidstva. Každý chce vést zdravý a spokojený život bez úhony. Proto je pro nás farmaceutický průmysl tak důležitý, neboť stále nové výzkumy, nám přímo zaručují přežití. Tím pádem se jedna o jeden z nejefektivnějších, nejvýdělečnějších a zároveň nejzneužitelnějších bussinesu vůbec.
A právě díky tomuto faktu, bychom si my, jakožto pacienti, zasloužili vědět, co vše se ve farmaceutickém průmyslu děje a jaké léky vlastně užíváme.
John Virapen: Nežádoucí účinek smrt
Jistý britský lékař jménem John Virapen, na základě negativních zkušeností, jenž nasbíral za své lékařské praxe, neunesl tíhu svého špatného svědomí a napsal knihu s názvem Nežádoucí účinek: Smrt.
Pojednává o problematice očkování a léků, které mají negativní dopad na pacientovo zdraví.
Nemoci pouze potlačujeme
Nejhorší na této skutečnosti je, že lékařům vlastně nejde o to, aby se pacient vyléčil, nýbrž o to, aby se s nemocí vrátil. Proto drtivá většina léku neslouží k tomu, aby nemoc zahubila, ale pouze potlačila. Dnes už se málo v které oblasti najde lékař, jenž by měl opravdový zájem o lidské zdraví. Každý chce totiž vydělat a to nejlehčím způsobem, který existuje.
Nežádoucí účinky léků
Dr. Virapen přikládá důležitost k pozornějšímu čtení příbalových letáčků a zajímali se o nežádoucí účinky léků. Protože pro celou řadu schválených léku neexistuje dlouhodobá studie, o to víc je pravděpodobné, že se nežádoucí účinek dostaví.
Záleží na smlouvě, jaké dostanete léky
Sami jste si určitě všimli, že vám lékař při předepsání léků nabídne pouze ty léky, s jejímiž distributory má podepsanou smlouvu. Nejvíce si této situace mohou všimnou ženy na gynekologické ambulanci, kde jim lékařka nabízí omezený počet antikoncepce. Neboť podle Virapena, zaplatí farmaceutický průmysl ročně osm set padesát tisíc za jednoho lékaře, aby lidem předepisoval jejich léky. A o to horší je, že se v poslední době farmaceutický průmysl zaměřuje na to, co je našemu srdci nejblíže, na děti.
[box type=“shadow“ ]Hledátefotografa v Děčíně? Chtěli byste si nechat nafotit profesionální fotografie? Svatební fotky, mimča, dětské nebo rodiné fotografie či portréty. Máme tip na fotografa! Kreativní umělkyně Jana Dyškantová.[/box]
Profesionální fotograf v Děčíně
Pokud hledáte profesionálního fotografa v Děčíně, určitě jich najdete velké množství. Dle zkušeností dnes ale už nejde jen o to najít profesionálního fotografa.
Cílem je spíše najít takového fotografa, se kterým navážeme dobré spojení, fotografa, který je empatický a dokáže být velmi iniciativní.
Častokrát totiž máme pouze obecnou představu, jaké fotografie bychom chtěli. Konkrétní pózy ale vymyšlené nemáme.Co by mělo být v pozadí? Zřejmě něco nerušivého a pěkného. Ale co je to přesně? Spoustu takovýchto „maličkostí“ přenecháváme právě na fotografa a spoléháme, že to bude on, kdo seskládá všechny tyto malé puzzlíky.
Profesionální fotografování není o perfektní fotce
Profesionální fotografování není jen o perfektní fotce. Zvláště pokud fotografujeme lidi a portréty. Vztah mezi Vámi a fotografem je jednou z nejdůležitějších věcí. Každá fotografie je velmi osobní. Pokud mezi sebou nenavážete dobrý vztah, fotografie nebude perfektní ani s tou nejvýkonnější zrcadlovkou.
Jana Dyškantová – fotograf v Děčíně
Jana Dyškantová se vydala na dráhu profesionální fotografie před několika lety. Nyní se soustředí na vytváření kreativních fotografií s vlastním příběhem.
[divider]
Každá fotografie musí mít svůj vlastní příběh. Nefotím proto, aby si ostatní řekli „jééé, to je pěkná fotka“. Moje fotografie musí vyvolat emoce a skrývat malý příběh. Fotografie jsou vzpomínkou. Cílem přece nemůže být obdivovat fotografii – cílem naopak musí být obdivovat ten příběh, který je zachycen na fotografii.
Jana Dyškantová
[divider]
Fotografie s příběhem? Ano!
Jak fotograf Jana Dyškantová fotí fotografie s příběhem si můžete přečíst na její blogu v článku: Fotografie s příběhem.
[divider]
Jaké fotografie chcete nafotit?
Existují profesionální fotografové, kteří se zaměřují na focení určitých objektů či scén. Jana Dyškantová má velké zkušenosti s focením svatebních obřadů a slavností, častokrát je oslovována pro portréty, focení miminet, domácích mazlíčků či jedinečných fotografií se zachycením prchavého okamžiku.
[starlist]
Svatební fotografie.
Miminkovské fotografie.
Těhulkovské fotografie.
Portrét.
Fotografie ze spotovních exibic.
Fotografie ze společenských akcí.
Fotografie Vašich miláčků.
A další na Vaše přání 🙂
[/starlist]
Profesionální fotografie z Děčína a okolí
Jana Dyškantová fotí jak v Děčíně, tak v jeho okolí. Výhodou Děčína a blízkého okolí je především to, že Vám Jana může doporučit vhodné místo na fotografování určité scény. Děčín a okolí má Jana perfektně prozkoumané a vezme Vás na místa, o kterých ani netušíte, jak krásné mohou v různých ročních období skutečně být.
[divider]
Samotné focení v Děčíně
Jak probíhá samotné focení? Ještě než dojde k samotnému focení, předem se s Janou domluvíte, jaké fotky byste chtěli nafotit. Proberete spolu vhodný outfit a domluvíte se na místě.
Fotografie z více míst Děčína
Jana obvykle vybírá více míst, takže během jednoho focení získáte fotografie z více míst Děčína. Vlastní automobil mít nemusíte, Jana Vás ráda odveze 🙂
Focení je zážitkem. Je to především zábava!
Samotné focení bude pro Vás zážitkem. Pro ty z vás, kteří se necítí příliš fotogenicky, máme dobrou zprávu. Jana není typem fotografa kravaťáka, který řekne „Tak a teď pózujte, jdeme na to…“.
Fotomomentky
Kromě fotografií, které chcete pořídit, Jana fotí i fotomomentky – fotí např. když někam odcházíte, když si spontáně povídáte, atp. Celá atmosféra je maximálně odlehčená. Je to především zábava!
Nemusíte umět pózovat a přesto s Jančou vytvoříte fotografie, ze kterých budete unešeni.
[divider]
Focením to ale nekončí…
Po samotném focení Jana upravuje fotografie v grafických programech. Úpravy spolu samozřejmě předem prodiskutujete.
[one_half]
Fotografie před úpravou
[/one_half]
[one_half_last]
Fotografie po úpravě kontrastu
[/one_half_last]
Doporučujeme rozkliknout obrázky do detailu.
Jana není vyznavačem velkých grafických změn, neboť počítačové úpravy berou fotografii vlastní duši.
Okamžik a příběh by měly zůstat ryze přírodními záležitostmi. Přesto jsou samozřejmě některé úpravy nutné – ani fotoaparát není 100%.
Velmi oblíbené jsou např. černobílé fotografie. Jana navíc dává vždy barevnou a černobílou variantu k porovnání, takže si můžete být jisti, že budete mít obě 🙂
[one_half]
[/one_half][one_half_last]
[/one_half_last]
[divider]
Jak se Jana Dyškantová dostala k fotografii?
Jana Dyškantová je jedním z těch fotografů, kteří nevystudovali žádnou oborovou školu fotografie, ale šli svoji vlastní cestou. Janča Dyškantová je uvnitř velkým umělcem, který používá pravidla proto, aby ji určily směr, nikoli aby jí řekly, co má přesně dělat. Kreativita tak vždy bude převládat nad racionalitou. A to platí jak v umění, tak ve fotografii.
Doporučujeme navštívit webové stránky Jany Dyškantové, kde najdete spoustu fotografií z jejího portfolia. Jana navíc píše svůj vlastní blog, a tak můžete získat představu osobnosti kreativního fotografa na cestě za uměleckou svobodou. Odkaz je uveden níže.
Jana Dyškantová vyrostla v Děčíně a prožila zde celé své mládí. Děčín a jeho okolí zná lépe než kdokoli jiný. To skrývá velkou výhodu pro případné děčínské fotografie, neboť Vám může dát perfektní tipy na místa, kde fotit.
Fotograf, který cestuje, ale vrací se do Děčína
Jana Dyškantová má ráda cestování, které jí umožnilo posunout hranice kreativity ještě o kousek dále. Pokud hledáte fotografa, který je umělcem a nachází přirozené spojení s lidmi i přírodou v prvních vteřinách, kontaktujte Janču Dyškantovou přes výše uvedené webové stránky.
[divider]
Nefotím tak, abyste obdivovali fotografie, které spolu vytvoříme. Fotím tak, abyste obdivovali ten příběh, který je zachycen na fotografii.
[box type=“shadow“]Zatímco se jarní Praha obléká do rytmů vážné hudby, ta podzimní na sebe bere velice slušivý jazzový háv. Abychom přešli od metafor k realitě – od 10. října do 16. listopadu můžete ve vyhlášeném klubu Reduta navštívit 36. mezinárodní jazzový festival![/box]
Mezinárodní jazzový festival patří k nejstarším hudebním festivalům v České republice. První ročník se uskutečnil v roce 1964 a pod křídla si ho vzal před necelým rokem zesnulý Lubomír Dorůzka.
Za jeho dlouhou historii navštívilo festival mnoho velkých jmen. Například hned druhý ročník poctil svou návštěvou Louis Armstrong, několik dní před Sametovou revolucí pak v rámci MJF vystoupil Ray Charles.
Mistr improvizace poprvé v pražské Redutě
Jazzový maraton
A letošní ročník není též na zajímavá jména nikterak skoupý. Mezi hlavní hvězdy patří jazzový kytarista Paul Bollenback, který ve čtvrek 23. října podnikl bezmála tříhodinový jazzový maraton ve vskutku charismatickém prostředí Reduty.
O improvizaci
Vystoupil společně s triem hudebníků, přičemž se se svým kolegou saxofonistou setkal teprve několik hodin před vystoupením. To však pro kvartet nebyla vůbec žádná překážka, ba naopak. Paul Bollenback je známý pro svou lásku k improvizaci , což po koncertě potvrdil slovy: „V jazzu je vždycky hodně improvizace. Je to hodně podobné jako v životě. Rád dělám věci tak, aby si sami muzikanti mohli vybrat, jak chtějí hrát. Nechci se snažit věci režírovat, spíš jenom řídím dopravu.“
Výborná atmosféra a skladby z nové desky
Pro amerického muzikanta, který byl v roce 2012 nominován na cenu Grammy, to bylo první vystoupení v nejstarším jazzovém klubu v Praze. „Opravdu se mi tady líbí. Zvuk byl dobrý, publikum se nás drželo, rozuměli tomu, co chci říct. Celkově to bylo skvělý,“ pochvaloval si atmosféru v klubu.
Největší část repertoáru tvořily skladby z nové desky Portreits in space and time, která se od hudebních kritiků dočkala velice slušných ohlasů. Desku vytvořil společně s basistou Josephem Leporem a brazilským bubeníkem Rogeriem Boccatem.
Mezinárodní festival opravdu mezinárodní
Od Finska až po Švýcarsko
Sympatický Newyorčan byl celý večer v uvolněné náladě a postupně „nakazil“ své publikum, které dělalo čest festivalovému přídomku mezinárodní – hovořil jsem s lidmi z Finska, Nizozemska a Švýcarska. Navíc bylo možná spatřit zástupce skoro všech věkových skupin.
Společně v rytmu jazzu
A právě v tomto musel udělat tento koncert všem jazzovým fanouškům radost- svobodomyšlenkářská nálada, která na pár hodin spojila rozličné lidi, rozličné národnosti a rozličné věky. „Pro mě je jazz o svobodě. O svobodě mysli, o svobodě hrát to, co chci. Pravdou je, že je těžké uživit se jakoukoli hudbou, ale jazz mě opravdu podpořil, a tak jsem rád, že ho můžu pořád dělat,“ uzavřel své báječné vystoupení v pražské Redutě Paul Bollenback.
Jo, víte že prasata mají třicetiminutový orgasmus, žirafy si čistí uši půlmetrovým jazykem a komáři mají zuby? To všechno je pravda!
A taky to, že pijavice má 32 mozků, kost je 5x pevnější než ocel a na jaře děti rostou rychleji.
Statistiky, čísla, výzkumy a experimenty
Chystám se přednést argumenty na všechny výše uvedené pravdy. Ač se to může zdát bizardní, tak na první pohled neskutečné věci mohou být skutečné.
Výzkum jde krutě dopředu a nové experimenty dokazují neuvěřitelná čísla a statistiky.
Než se pustíme do skutečného dokazování, pojďme si připomenout ještě pár dalších „nevěřících“ faktů.
Fakta, kterým nebudete chtít věřit
[starlist]
Když už jsme začali u těch prasat, pojďme přidat ještě jednu zajímavost. Stavba těla jim nedovoluje podívat se ze stoje rovnou k nebi. Prostě neohnou hlavu. Pokud se tedy chce prase podívat na nebe, musí si doslova lehnout na záda.
Asi víte, že mravenci dokážou unést 8x svoji hmotnost. Ale co spíše nevíte, že mravenci nikdy nespí. Kam se na ně hrabou žirafy – ty si spí 20-30 minut denně. Takový mravenec maká skutečně 24/7. Podnikatelé, tohle je podpora 24/7!!
Víte, že nejrychleji dokáže pít velbloud? Za minutu vypije 10 litrů, za 10 minut vypije 100 litrů. A pak už prej nemá žízeň 🙂
Znáte slimáka? Slizkej tvor, který má 2 tykadla (oči). Mno a vědci právě zjistili, že má taky nos. Dokonce 4 nosy. K čemu je asi používá?
Že slon neumí vyskočit asi víte. Možná jste slyšeli, že klokani neumí chodit – umí jenom skákat. Ale to je lež. Klokan umí chodit. Neumí chodit jenom pozpátku – tedy couvat. Tak pozor na to. A aby byla pravda celá, musíme ještě zmínit, že krokodýl taky neumí chodit pozpátku. Musí se obrátit a jít popředu 🙂
[/starlist]
Znáte taky nějaký crazy zajímavý fakta nebo statistiky?
Podělte se o nevěřící fakta a nejbizardnější statistiky a čísla. Svět je neuvěřitelný a existuje příliš mnoho neskutečností, které vlastně existují! Napište do komentářů nějakou crazy statistiku.
Přijdou další příspěvky Víte, že… Můžete se těšit! Fakta, kterým nebudete chtít věřit! Rád přidám i ty Vaše – napište do komentářů 🙂
[box type=“shadow“ ]Mezi dnes nejvíce diskutovaná témata, která se týkají celého světa, patří onemocnění ebola. Toto onemocnění, projevující se krvácející horečkou, zabilo na tisíce lidí, žijících v Africe. Otázkou však zůstává, jaká opatření proti ebole zaujmout, aby nepropukla i v Evropě. A zda-li je vůbec ebola skutečná.[/box]
Spousta příčin a důsledku doprovázející výše zmíněné onemocnění, je zahaleno rouškou tajemství. Údajně se tento virus z člověka na člověka vůbec nešíří, naopak byl záměrně dopraven do rozvojových zemí v Africe. Podle odborníků je ebola uměle vytvořeným virem, sloužící k regulaci počtu obyvatel. Z čehož také plyne záhada, proč Spojené státy americké ještě neomezily lety do postižených oblastí.
2. února roku 2012 se konala veřejná diskuse na téma přelidnění, které se účastnil bioinženýrský vědec z University of Arizona, Dr. Charles Arntzen. Přičemž přednášející pravě hovořil o tom, zda-li je vůbec možné nakrmit všechny lidi v rozvojových oblastech. Načež Dr. Arntzen zažertoval a dotázal se: “Viděli jste někdy film Nákaza? To je odpověď. Využijte genetického inženýrství k vytvoření dokonalejšího viru. A díky nákaze vyhyne 25 procent populace. “
Odpověď Dr. Arntzena zní velmi znepokojivě, když si uvědomíme, že spolupracoval na nejdůležitějších projektech pro ochranu zdraví, do kterých spadá i objeveni vakcíny proti Antraxu (infekční onemocnění dýchacího ústrojí).
O to horší ohlas nastal, když byl jeho komentář přednesen se značnou pauzou před vypuknutí epidemie ebola. Dr. Arntzen se dokonce podílel i na projektu EpiCity, jedná se o projekt snažící se vytvořit speciální látku, jenž by hubila spermie. Čímž by následně docházelo ke značnému a především záměrnému omezení populace. Však poslední kapkou pro nás může byt zjištění, že pravě tento člověk spolupracuje a usiluje o vznik nové vakcíny proti tzv. ebole.
Načež jsou obyvatelé v Sieře Leoně přesvědčení, že ebola byla uměle dovezena ošetřovateli Červeného kříže v podobě vakcíny, která má údajně sloužit jako protilék této epidemie. Proto začali Liberijci a Nigerijci pracovníky Červeného kříže ze své země vyhánět. Možným důvodem, proč by měla ebola sloužit jako pouhá hrozba, je tedy omezit počet populace a získat tučný výdělek, putující do kapsy farmaceutickému průmyslu.
Video z veřejné diskuse, kde Dr Charles vyjádřil svůj názor na téma přelidnění.
