DatlujTo.cz

Není těžké je spatřit. Naopak, při procházce centrem Prahy je prakticky nemožné nenarazit alespoň na dvě tři skupinky. Řeč je samozřejmě o buskerech, potulných umělcích. Od charizmatických kytaristů až po tajemné indiány, vyluzující na prapodivně vypadající nástroje ještě prapodivněji znějící zvuky, tito lidé si zvolili alternativní životní cestu – vydělávat tím, co je baví. Umění v ulicích města – busking – totiž není zdaleka jen výsadou bezdomovců a žebráků, jak si někteří lidé myslí, a právě v historických centrech měst mnohokrát potkáte performery, kteří vám svými schopnostmi vyrazí dech.

Fotografie “Busking. / Música en la calle.” od “Simon Harrod” licencovaná pod CC BY 2.0.

Co vše je busking?

Busking je definovaný jako „provozování jakékoliv umělecké pouliční produkce spojené s dobrovolnou odměnou kolemjdoucích“. Právě „dobrovolnou“ je zde velmi podstatné. Opravdový busker – ne žebrák! – vás nikdy nebude přesvědčovat, abyste mu přispěli na jeho živobytí. To patří ke kodexu, stejně jako pravidlo o hraní maximálně jednu hodinu na daném místě nebo zásada „neblokovat dopravu a vchody do budov“.

Jedná se tedy o jakoukoliv uměleckou pouliční produkci. To tedy v praxi znamená, že mezi buskery se neřadí zdaleka jen muzikanti. Mezi nejznámější způsoby jiné umělecké produkce patří například mimové, žongléři nebo v posledních pěti letech velmi oblíbený obří bublifuk. Tento druh umění spočívá „pouze“ ve vytváření bublin gigantických rozměrů pomocí speciální mýdlové směsi a provázků. To zní jednoduše, ne?

Z ulice na pódium

Hudba je ale samozřejmě stále nejtypičtějším představitelem vydělávání na ulici. Abych podpořil své předchozí tvrzení o talentech z ulic, uvedu pár příkladů lidí, kteří se „z dlažby“ dostali až na pódia vyprodaných stadionů:

Edith Piaf

Tato fenomenální francouzská zpěvačka šansonů, známá v pařížských klubech pod pseudonymem „vrabčák“ (měřila pouze 142 centimetrů) se poprvé objevila na ulici jako součást vystoupení jejího otce. Vyrůstala ve stínech pařížských bulvárů a až v jejích dvaceti letech si jí všiml Louis Leplée, majitel jednoho z nočních klubů. To co z Edith vzešlo je asi dnes každému jasné.

David J Gilmour

Jeden ze zakladatelů a hlavní kytarista kultovní psychedelické skupiny Pink Floyd. Se Sydem Barettem (díky kterému mimochodem vznikla notoricky známá skladba Wish you were here) strávil mládí na střední škole, ve dvaceti letech se rozhodl jet vydělávat do Španělska hraním na ulici. To, co si vydělal, mu ale tak akorát stačilo na živobytí, a proto kariéru pouličního umělce brzy vzdal.

Damien Rice

Irský folkový zpěvák, jehož kariéra startovala v rockové formaci Juniper. Poté, co nahráli pouze dvě EP a nezdálo se, že by kapela měla potenciál, odstěhoval se Damien do Toskánska, kde se rok živil hraním na ulici. To, že se veřejného vystupování mimo stadiony a pódia nebojí ani dnes, dokazuje toto video.

Jak vydělávat na ulici?

S pouličním uměním může začít prakticky každý. Vymlouvat se na nedostatek talentu a hudebního sluchu je naprosto mimo mísu – i kdybyste na tom byli opravdu tak zle, a to pravděpodobně nejste, stát jako socha natřená zlatě dokáže s dostatkem tréninku každý. Na závěr pár rad. Trénujte. Udělat chybu při vystoupení může každý, ale když bude váš výkon vypadat stylem co-minuta-to-chyba, přestane to diváky bavit. Zjistěte si pravidla místa, kde chcete své umění provozovat. Vyhlášky ohledně pouličního vystupování se liší nejen stát od státu, ale i město od města – a konflikty s policií jsou nepříjemná mrzutost. A hlavně – bavte se. Umění má být především vaším osobním projevem. Užívejte si ho a uvidíte, že si díky vám užije i okolí. Přeji vám hodně štěstí.