Sůl – koření nebo bílý jed?

pořízeno redaktorkou Evženou Janovskou
Pořízeno Evženou Janovskou

Sůl má mnoho příznivců i odpůrců mezi laiky i mezi odborníky. Zastánci solení tvrdí, že naše tělo potřebuje sůl ke své správné funkci, že slaná chuť je jednou ze čtyř základních chutí, jídlo bez soli je jídlo bez chuti. Odpůrci soli nazývají sůl bílým jedem a příčinou onemocnění srdce a ledvin. Kdo z nich má pravdu?

Co je sůl a proč ji naše tělo potřebuje

Sůl je anorganická sloučenina, tvořená chlórem a sodíkem. Chemický název běžné soli je chlorid sodný (NaCl). Sůl je pro naše tělo hlavním zdrojem sodíku, bez kterého se naše tělo neobejde. Sodík je hlavní minerál mimobuněčných tekutin, který spolu s draslíkem, hlavním minerálem tekutin uvnitř buněk, udržuje v našem těle rovnováhu tekutin. Sodík ovlivňuje nervosvalovou funkci, aktivitu srdce, účastní se řízení tlaku krve, stimuluje činnost ledvin, podporuje vstřebávání živin, např. aminokyselin, glukózy, je nezbytný pro tvorbu červených krvinek. Chlór je potřebný pro tvorby kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku, bez nichž bychom nebyli schopni strávit potravu. Sůl patří mezi konzervační prostředky, používá se také k ochucení jídla, stejně jako koření. Denní potřeba sodíku je cca 1 g, což odpovídá 2,5 g chloridu sodného. Za bezpečné množství přijatého sodíku se považuje 6 g, což odpovídá 15 g soli. Naše tělo potřebuje sůl, avšak pokud jí konzumujeme nadbytek, stává se pro nás jedem a příčinou nemocí srdce a ledvin.

Kdy nám sůl škodí

Pro naše zdraví je špatné pokud je soli nedostatek nebo pokud je jí nadbytek. Jelikož se sůl přidává do mnoha potravinových výrobků, i když radikálně snížíme solení, nebudeme trpět nedostatkem sodíku. K nedostatku sodíku může dojít pouze ve výjimečných případech, např. při dlouhotrvajících průjmech, nadměrném pocení. Většinou nám hrozí rizika způsobená nadbytkem sodíku, tj. nadbytečnou konzumací soli. Nadbytek soli brzdí vylučování odpadů látkové výměny i vylučování močoviny, čímž zhoršuje ekzémy, revmatismus a dnu. Přemíra soli váže vodu v těle, působí otoky, čímž nejen zbrzdí hubnutí, vlivem otoků se zvyšuje množství krve, a následně i krevní tlak. Nadbytek soli podporuje vysoký krevní tlak, selhání srdce, infarkt myokardu, cévní mozkové příhody a také nemoci ledvin. Nadměrná konzumace soli je zátěž pro ledviny, nejen díky zadržování vody v těle, ale také díky zhoršenému vylučování odpadů látkové výměny. Není sůl jako sůl Existuje několik druhů soli, které se liší kvalitou. Nejméně kvalitní je běžná kuchyňská sůl, o něco málo kvalitnější je kamenná sůl. Mořská sůl je kvalitní, je vhodnější než kuchyňská nebo kamenná sůl. Nejkvalitnější sůl je krystalická sůl, himalájská. Himalájská sůl se snadno vstřebá, její přebytky na rozdíl od běžné kuchyňské a kamenné soli bez problémů a vedlejších účinků vyloučí. Kvalitu himalájské soli zvyšuje obsah dalších minerálů, vápníku, draslíku, hořčíku, jódu, zinku i železa. Její nevýhodou je vyšší cena.

Jak předejít nemocem z nadbytku solení

Především je třeba snížit obsah soli v jídle a to nejen tím, že budeme méně solit. Sůl je obsažená v mnoha potravinách, některé potraviny jí obsahují nadbytek. Je proto třeba číst složení výrobků na obalu a vybírat si takové potraviny, které neobsahují nadbytek soli. Mezi potraviny s vysokým obsahem soli patří např. nakládaná zelenina, zeleniny v kyselých nálevech, různé slané pochoutky, např. bramborové lupínky, slané oříšky, tyčinky nebo preclíky, solená a uzená masa, uzeniny, masové a zeleninové konzervy, tavené sýry, instantní potraviny, polotovary, masové a zeleninové vývary v kostkách, některé minerální vody a jídla typu fast food, např. hamburgery, hranolky apod. Naopak základní potraviny jako je např. mouka, mouka, brambory, obiloviny, zelenina, mléko, syrové maso, čerstvé ovoce, zelenina obsahují málo soli. Sůl sice slouží k dochucování jídel, lze ji však zčásti nahradit šťávou z citronů, limetek, bylinkami, zelenými natěmi, např. pažitkou, kořením, některou pikantní zeleninou jako je např. křen česnek, cibule. Účinek sodíku snížíme také vyšším příjmem draslíku. Draslík najdeme ve většině potravin, mezi bohaté zdroje draslíku patří ovoce a zelenina, zejména banány, meruňky, brambory. Více draslíku najdeme také v syrových nebo minimálně tepelně upravených potravinách. Pro zvýšení příjmu draslíku je doporučováno sníst denně 5 porcí ovoce nebo zeleniny, přičemž jedna porce je 100 až 150 g, např. jedna meruňka.