Úvod » Fantasy a Sci-fi » Na okraji našich stínů S01E13: Vnitřní hra

Na okraji našich stínů S01E13: Vnitřní hra

Třináctá kapitola Vnitřní hra z knihy Na okraji našich stínů.

Vnitřní hra

„Nenechám se vyvést ničím a nikým z míry,“ pomyslel si, „nikdo mi nebude podsouvat své vlastní myšlenky,“ ukončil Pán vlastní vnitřní rozhovor. Bergill byl dobrým posluhovačem. Ano…byl. Jeho myšlenky nyní nesměřovali k nenávisti a smrti Bergilla jako spíše k tomu, že se někdo odváží protivit se Jeho vůli. Ba dokonce někdo z Jeho vlastního řádu.

„Cožpak již nemají ani trochu úcty?“ rozkřikl v myšlenkách.

Druhé já na sebe nenechalo čekat, protože ačkoli si to On sám nedokázal připustit, byl rozrušený. „Dost! Věnuj se skutečnému úkolu.“

* * *

Dobro a zlo se přece jenom příliš neliší. Obě dvě strany jsou více než zaujaté. Mají své prastaré předky, mají své odvěké bojovníky a hrdiny. Také legendy a mýty. Věčné symboly a tajné lektvary. Mají svá poselství předávaná po generace. Bezmezně jsou jim oddaní a z celého srdce skutečně „věří“. Temná strana i ta světlá má své vůdce. Své představené. Své Bohy. Každý vůdce, každý Bůh má své následovníky. Ti nejbližší jsou pak posluhovači. Dostane se jim od svých Bohů značné moci. Mají tak schopnosti držet řád. Chaos totiž není výsadou ani jedné – bojovné ani mírumilovné – strany. Disciplína a respekt jsou hodnoty Dobra i Zla. Být obdarovaný a mít schopnost držet řád je dar, který nesmí být zneužitý. Nejvyšší dobře vědí, že neexistuje nikdo, kdo by byl neúspěšný Zlý vojevůdce a pak přešel na stranu Dobra, kde se z něj stal úspěšný Dobrý vojevůdce. Smrt toho, kdo selže anebo, kdo se protiví, je – jednoduše řečeno – nutnost, která nesmí mít zábrany. Obě dvě strany sdílí velmi silné pocity. A není to láska a nenávist. Skutečnou hnací silou těchto přesvědčení a celého odvěkého boje je TOUHA.

* * *

Pán v tu chvíli potlačil své vnitřní rozporné emoce a začal se soustředit. Vyrazil pryč. Nechtěl, aby ho přemohla síla okamžiku a toto místo se nezdálo být příliš dobrým na rozjímání. Neohlédl se. Nechtěl ale zapomenout. Přímým krokem udával pár vteřin tempo. Krok od kroku se vzdaloval. Zvolnil ve chvíli, kdy uviděl vyrytý znak na kůře vysokého stromu. Čím více se blížil tomu půlkruhu s rozbíhajícími se čarami, tím více jeho vědomí ustupovalo do pozadí a kupředu se vnášely vzpomínky. Neovládal své tělo – tedy alespoň vědomě, zdálo se.

* * *

Dokáže být Dobro někdy zlé a dokáže být Zlo někdy dobré? Zachovají se někdy Dobří zle a zachovají se někdy Zlí dobře? Je tato naše dvojí mince skutečná anebo si ji vymýšlíme, abychom se dokázali bránit. Bránit před ostatními anebo před sebou samými? Potřebujeme přežít? Je to ono přežití, které nás nutí chovat se v rozporu s naším přesvědčením? Není to pouhá touha? Chtíč? Je to nutkání vědomé? A co když zapomeneme a necháme své vědomí hluboko vzadu. Staneme se někým jiným? Jaké touhy budeme mít a kam nás naše vnitřní druhé „Já“ zavede?

* * *

Přišel ke stromovitému kmenu s ornamentem na vzdálenost dotyku a chvíli se na něj upřeně díval. Jeho oči se nedokázaly pohnout, nemrkal. Zorničky zaostřily. Přimhouřil oči. Možná, že je chtěl zavřít, ale ony samy nechtěly. Chtěly se dívat. Neviděly ale ornament. Neviděly paprsky, které se rozestupovaly z půlkruhu. Neviděly ani znak poslední svobodné generace. Viděly erb prvního města, které bylo vypleněno. Viděly linii dvou světů a konečně viděli zblízka i ten druhý svět. Poprvé.

Jejich touha pak jen rostla a rostla. Jedna vesnice nestačila a jedno údolí bylo málo. Plameny jisker se vzedmuly a toužily po dalším.

„Musí tu někde být…musí…“ šeptal vnitřní hlas Pánovi, „hledej, našel jsi erb, najdeš i Korunu.“

V tu chvíli nervová vlákna vztyčila vlajku pohotovosti, tělní tekutiny se rozproudily, teplota stoupla a svaly rozpohybovaly celý kolos.

Pán následoval paprsky po jejich směru a zanedlouho našel další ornament. A další.

„Tohle je ta cesta, výborně!“ sám pochválil Pána.

Paprsky ornamentu směřovaly k trhlině ve skále. Vypadalo to, že právě našel přesný směr, kudy se vydat a z cesty už není možné sejít. Mohl volně pokračovat, ale zastavil se přímo před trhlinou. Proč? Na několik chvil zavřel oči.

* * *

Je Zlo natolik zlé, aby využívalo své vnitřní dobro ke konání skutků, které směřují k páchání zla? Dokázalo už Zlo vyhrát tolik bitev a válek v tomto světě, že ovládlo některá tajemství druhé strany? Není pak ale používání tohoto tajemství, těchto technik, zakázáno jako křížení? Nyní už zcela jistě ne, zavraždili totiž Jezdce. Otázka ale zní, jestli Zlo nepoužívalo tyto techniky již dříve. A jestliže ano, co se stane? Pomůže někdo druhé straně?

* * *

Pán otevřel oči a ve své tváři byl velmi spokojený. Viděl před sebou trhlinu ve skále s vyrytým ornamentem, který znal jako erb města, jenž kdysi se svojí výpravou dobyl. Neslo jméno Safre a bylo známé jako místo, které uchovávalo vzácné prastaré artefakty. Mnozí, ti dobří, méně dobří, podlí a dokonce i ti zlí, se je snažili získat. Existovali však jeho ochránci, kteří museli artefakty schovat do bezpečí.

* * *

Jak ale někdo Zlí dokáže najít něco, co schoval ten Dobrý? Má snad jeho schopnosti? Dokáže je mít? Anebo ti Dobří nebyli zase tolik dobří? Projevila se jejich druhá strana mince a páchali v těchto chvílích zlo? Anebo byli snad přinuceni – bylo Zlo již tak schopné, že donutilo Dobro, aby nevědomě páchalo zlo? Je Zlo tak dobře vynalézavé, že je schopné hrát tuto hru a maskovat své záměry? Chtělo to snad samo Zlo, aby Dobro porušilo rovnováhu?

* * *

Než vstoupil do trhliny, přiložil k ní ruku se slovy: „Rai de kepe et sumere“. Vstupní prostor se zabarvil modrou hladinou, přes kterou se zlehka pohupovaly vlnky. Po chvíli modrá brána spadla na zem a otevřela tak úzkou místnost, …která tu byla jen pro to jedno…

„Kde je ta Koruna? Kde je Koruna? Tohle je to místo. Sem ji schovali. Proč tu ne…“ otevřel se druhý hlas Pánovi.

Pán sem byl zaveden, že zde najde Korunu. Tu však nenašel, ale kupodivu ho to nepřekvapilo. Možná, že neví, kde se nyní Koruna nachází. To ho ale netrápí. Ví totiž, kam má jít. Když nenašel Korunu, pak musí pokračovat stále dál…na východ.

* * *

Dobro tentokrát přelstilo Zlo? Je možné zvítězit nad někým, kdo je mocnější než vy sami? Je Dobro slabé, jak se zdá, anebo je to ukázka síly – momentu, kdy dokážeme vyhrát, aniž bychom byli silnější. A co je známkou síly? Moc, území, znalosti, schopnosti, kapacita anebo…

Anebo Dobro ví o tendencích Zla a samo dovolí, aby Zlo dělalo zlé, samo dovolí, aby Zlo přimělo Dobro k páchání zla, za cenu, že Zlo nakonec porazí. Ale jak si může být Dobro tak jisté? Není tahle hra riskování? A není tohle riskování právě ta zlá strana Dobra? Že by tedy Zlo nakonec …

Kniha Na okraji našich snů obsahuje tyto kapitoly

Autoři knihy: Martin Rosulek, Jakub Dočkal, Ponky Warky Ponitalie

Na okraji našich stínů S01E13: Vnitřní hra
Ohodnoťte!

Martin Rosulek

Martin Rosulek je online podnikatel a digitální nomád. Po cestách v Austrálii a jihovýchodní Asii, procestoval Kanadu a Latinskou Ameriku. Často se vrací do Thajska a sbírá další zkušenosti o práci na dálku. Zaměřuje se online marketing a affiliate. Martin bloguje na DigitalniNomadstvi.cz.