V pořadí čtvrtá kapitola s název Žádejte svolení, neproste o odpuštění z knihy Na okraji našich stínů.
Žádejte svolení, neproste o odpuštění
„Opravdu to nejde. Pán nechce být rušen.“ poníženě zašeptala otrokyně malého vzrůstu.
„Je to nanejvýše důležité, musím s ním mluvit.“ ohrazoval se Generál.
„Jak jsem řekla, Pán nechce být teď rušen. Musíte přijít později.“ snažila se otrokyně jemně vysvětlit a přitom hleděla do země.
„Kruci!“ zavrčel Generál a ztratil veškeré zábrany. Vzal za páku u dveří a vstoupil do prostorné místnosti. Generál zamhouřil své oči, světlo bylo příliš ostré na jeho poměry. Vykročil směrem k plátnu, u kterého Pán duchaplně máchal štětci. Zastavil se před ním, poklekl a sklonil hlavu. Vyčkával.
„Jak se opovažuješ?!“ vybídl Pán k vysvětlení klečícího.
„Odpusťte, můj Pane. Jen jsem chtěl oznámit, že zítra vyrazím na cestu Vašeho řádu.“ vysvětloval Generál.
Pán jakoby nic neslyšel, stále pln zaujetí přenášel barevné emoce na plátno, které postrádalo stále více bílého prostoru.
„Vy jste můj Pán, ne otrokyně přede dveřmi. Musel jsem …“ pokusil se omluvit své nerozvážné vtržení do místnosti.
„Jediné co musíš, je respektovat mě!“ rázně přerušil Generála.
„Ano, zajisté“ podvolil se.
„Můj řád. Moje pravidla. A tvůj respekt k nim! Rozumíš?“
„Samozřejmě,“ po chvilce odmlčení Generál navázal, „pro tuto cestu bych s Vaším dovolením vybral Gard…“ pokračoval Generál.
„Nezajímá mě, koho jsi si vybral! Nezajímá mě, kdy odjíždíš! Zajímá mě jen můj vládnoucí řád. Důrazně ti radím, nevracej se, pokud selžeš!“ při těchto slovech Pán stále maloval, obraz však získával poněkud tmavší odstín.
Generál slova plně pochopil, povstal, krátce se uklonil a beze slov místnost opustil.
Po Generálově odchodu byl Pán poněkud rozrušený celou situací. Na takové jednání nebyl zvyklý. Ztratil potřebný klid pro své umění. Jeho obraz byl poskvrněn. Přiložil si k ústům píšťalku a foukl.
Skrz dveře se přihnala otrokyně se slovy: „Můj pane, jsem Vám k službám“.
„Neuposlechla jsi jednoduchému příkazu svého Pána. Hluboce jsi zklamala mé očekávání!“ káral Pán svou otrokyni.
„Můj Pane, odpusťte prosím. Jste pro mě vším. Dělala jsem, co jsem mohla, ale Generál byl příliš zahleděný. Nemohla jsem mu zabránit, ač jsem se vší silou snažila.“
„Dost výmluv!“ prudce zaznělo místností.
Otrokyně musela být potrestána. Pán využil svých štětců v pravé i levé ruce a vrazil jejich hroty do očí otrokyně. Poskvrněny lidskou krví otrokyně rozlévaly krev a oční tekutiny po jejím obličeji. Hluboce bolestí sténala, ale nedovolila si své ruce přiložit k ranám. Když Pán opouštěl místnost, pokřikl na další otrokyně, „Postarejte se o ni.“.
Generál po rozhovoru cítil silný tlak. Netušil jestli je to jen pocit, který si odnesl z místnosti anebo je to druh magie, který ho má přimět k rozhodným činům. Na chvíli jakoby nevěděl, co má dělat. Tento stav si nemohl ale dovolit na dlouho, protože nerozhodnost produkuje jedině smrt.
Vyběhl skoro celé schodiště ven z podzemí, když se zastavil a jakoby si rozmyslel svůj čin. Otočil se a se vší zlostí, která se v něm střádala za poslední dny, kdy neopustil podzemí, zařval: „Gardole!!! Miranto!!! Calebro!!!“
Jeho hlas byl natolik ostrý, že prostupoval kamennými zdmi napříč celého podzemního doupěte, a proto neměl žádný pochyb o tom, že jej ti tři neuslyší. Očekával je během několika vteřin. Gardol i Miranta se objevili ve stejnou chvíli. Utekly další vteřiny a Calebra stále nikde.
„Přivedu ji, Generále…“ nabídl se Gardol.
„To nebude vůbec třeba…“ odpověděl s krátkým úsměvem Generál.
„Vím, že mě slyšíš, Calebro. Nechtěj, abych tě donutil přijít ke mně,“ telepaticky pronesl Generál směrem ke Calebře.
Generál po dalších vteřinách čekání poněkud zklamán se rozhodl přistoupit k telepatickému nátlaku. Když v tom se Calebra vynořila přede všemi se slovy „Už sem tu.“
„Nevíš, s čím si zahráváš Calebro.“ poslal ji Generál varovnou zprávu.
„Změna plánu, vyrážíme už dnes.“ oznámil Generál všem.
Po schodech vystoupali do nitra napůl zřícené budovy. Calebra rychle proklouzla mezi hlídajícími vlkodlaky a snažila se držet u Generála, kde se – alespoň pro tuto chvíli – cítila bezpečně. Hustá přízemní mlha pronikla do útrob budovy a všechny zabalila do svého pláště. Gardol a Miranta byli několik minut opojeni, protože po rokách v podzemí nyní dýchali čerstvý vzduch. Každým nádechem získávali více energie a cítili se silnějšími. Generál stále přemýšlel, kde a hlavně proč se zdržela Calebra, když ji volal. Vnitřní myšlenky, otázky, na které nedostával odpovědi ho tak zaneprazdňovaly, že přestal vnímat všechno okolí. Má snad i jiné úmysly? Je navenek tak slabá, jak působí? Navenek možná slabá, ale uvnitř velmi silná a nezlomná. Dokážu jí já zlomit?
„Tak kudy?“ nenechala na sebe čekat Miranta.
Všichni upřeně hleděli na Generála. Vypadal velmi zamyšlený. Nikdo se ho nesnažil vyrušit – tedy alespoň ne vizuálně.
„Východní svah.“ řekla Calebra spolu s vyslanými telepatickými slovy.
Generál procitl, rychle se zorientoval a přikázal Gardolovi: „Veď nás.“
Miranta se se svou zvědavostí přiblížila ke Calebře a s náznakem ženské smyslnosti zašeptala: „Ale, ale, Calebro.“
Kniha Na okraji našich snů obsahuje tyto kapitoly
- Na okraji našich stínů: S01E01 Nastal čas opustit své stíny
- Na okraji našich stínů S01E02: Pán je ten, kdo dává rozkazy
- Na okraji našich stínů S01E03: Přepadnout a zlomit
- Na okraji našich stínů S01E04: Žádejte svolení, neproste o odpuštění
- Na okraji našich stínů S01E05: Strach z vody říkáš?
- Na okraji našich stínů S01E06: Malé a velké války noci
- Na okraji našich stínů S01E07: Jejich schopnosti
- Na okraji našich stínů S01E08: Wingal om Crospaniel
- Na okraji našich stínů S01E09: Nepřátelé řádu
- Na okraji našich stínů S01E10: Kodex jezdců
- Na okraji našich stínů S01E11: Alespoň chvíli spolu sami
- Na okraji našich stínů S01E12: Jak mě odhalil?
- Na okraji našich stínů S01E13: Vnitřní hra
- Na okraji našich stínů S01E14: Jdeme dál
- Na okraji našich stínů S01E15: Poprvé přepaden
- Na okraji našich stínů S01E16: Šachovnice v pohybu
Autoři knihy: Martin Rosulek, Jakub Dočkal, Ponky Warky Ponitalie
