[box type=“shadow“ ]I ty nejlepší nápady můžete házet jako hrách na stěnu, pokud je nepodáte sebevědomým a důvěryhodným způsobem. Tento článek, se netýká toho, co byste měli říkat, ale toho, jak byste to měli říkat. Jde o volbu slov, tónu hlasu, rychlosti řeči a organizaci myšlenek. Každý z těchto faktorů částečně přispívá k tomu, jak se na vás ostatní dívají. Pamatujte, že váš projev se spolu s vaším vzhledem podílí na tom, jak důvěryhodně působíte na ostatní, více než z 90%.[/box]
V tomto článku se jedná o chyby v projevech se kterými se setkávají spíše ženy a mnohdy je tak sabotována jejich kariéra, neznamená to všem, že by se v některých bodech nemohli najít i muži …
Nesdělujte své myšlenky otázkou
Nemějte zbytečně zdlouhavou řeč
Pokud svůj projev zahajujete úvodní řečí, snažte se, aby nebyla příliš zdlouhavá. Čím víc slov používáte, tím víc je vaše zpráva roztříštěnější a nepřehledná. Je tu také menší pravděpodobnost, že jí posluchač zaznamená.
Nejhorším doplňkem úvodní řeči také bývá zdlouhavé vysvětlování. Konečně se dostanete k hlavnímu bodu – a pak se znovu pustíte do ještě delšího vysvětlování, kdy už ostatní pravděpodobně nevnímají.
Co nás k těmto chybám vede?
A pro jsou častěji spíše u žen?
Větší počet slov zpravidla zjemňuje a ženy se také často obávají, aby jejich projev nebyl až příliš silný a působivý. Dalším důvodem je náš strach z toho, že jsme něco vynechali nebo podcenili, takže ve snaze o dokonalost v řeči pokračujeme.
Co tedy dělat?
Jako první řekněte to nejdůležitější. Než otevřete ústa, ujasněte si myšlenky za pomocí dvou otázek:
Jaké je mé hlavní téma? A jaké dva či tři body chci dát posluchačům ke zvážení?
Vaše mantra by měla znít: Co je stručné, je sebevědomé. A co je stručné, je také většinou jasné a srozumitelné.
Pokud je vaše sdělení důležité, vyzkoušejte si jej nanečisto a zdokonalte jej za použití co nejmenšího počtu slov. Svoje vysvětlení zkraťte o 50 až 75%.
Snažte se také odolat vašemu vnitřnímu hlásku, který říká „nedostatečné“. Není nezbytně nutné sdělit ostatním vše, co k dané věci víte. V závislosti na úrovni vašich znalostí se to může zdát nedostatečné vám, ale ne ostatním. Jsou případy, kdy méně je více.
Zbytečné omlouvání se
Nechci vás rozhodně nabádat k tomu, abyste slovo omlouvám se vymazali úplně ze svého slovníku. V žádném případě. Mám spíše na mysli, abyste se zbytečně neomlouvali za neúmyslné, nepodstatné neoprávněné či nedůležité chyby. Podrývá to totiž naši sebedůvěru a zároveň důvěru, kterou v nás mají ostatní.
Může jít například o drobný omyl, kterého jsme se dopustili. Co se týče takového typu omlouvání se, uchylují se k němu spíše více ženy. Je to naše druhá přirozenost a často se k ní uchylujeme místo toho, abychom ukázaly na pravý zdroj chyby – například špatnou komunikaci ze strany toho druhého. Tento přístup sice snižuje riziko konfliktů, ale zároveň vás staví do pozice toho, kdo chyboval, i když tomu tak ve skutečnosti vůbec být nemusí.
Začněte počítat případy, kdy se zbytečně omlouváte. Vědomě snižte jejich počet tím, že si své omluvy schováte na opravdu zásadní přešlapy. Když uděláte chybu, která stojí za omluvu, omluvte se jen jednou a přejděte do fáze řešení problému. Zbavte se nutkání omlouvat se pořád dokola a místo toho objektivně zhodnoťte, co se nepodařilo a jak to napravit.
Vyhněte se používání neurčitých frází
[starlist]
- „Je to něco jako…“
- „V podstatě jsme udělali …“
- „Možná bychom měli …“
- „Snad by bylo lepší, kdybychom …“
- „Je to lepší, nebo ne?“
[/starlist]
Svůj názor sdělte spíše jasnými a konkrétními slovy. Opět platí, že vyžádání názoru druhých vám pomůže zmírnit rázné vyjádření, aniž byste mu ubrala na platnosti. Na konci svého tvrzení tedy můžete říci: „Zajímalo by mě, co si o tom myslí ostatní.“
Nemluvte příliš rychle
Mnozí lidé, kterým bylo dáno najevo, že moc mluví, mají obavy, aby jejich projev nezabral mnoho času. Mluvíme tedy rychle, abychom stihli všechno vypovědět ještě předtím, než nás někdo přeruší nebo řekne, že moc mluvíme.
Vaše důvěryhodnosti ovšem záleží z velké části na tom jak zníte. Závisí na tom kolikrát více než na obsahu řeči a je důležité, aby váš projev vyzařoval sebevědomí, přesnost a hloubku myšlenek.
Když budete mluvit rychle, dosáhnete pravého opaku. Uspěchaný projev může působit dojmem, že nejste příliš pečliví nebo že jste si projev nepromysleli, což pak vede k tomu, že posluchači zpochybňují správnost vašich informací.
Tušit, cítit a mít dojem
Někomu se to může zdát přehnané, ale věřte, že to jak se vyjadřujeme, toho o nás, našich hodnotách a našich záměrech hodně říká. Nacvičte si tedy začínat věty oznamovacími frázemi v první osobě, jako například myslím, věřím, navrhuji, zamýšlím, chtěl/chtěla bych.
Nemluvte příliš potichu
Pokud máte problém s tím, že mluvíte příliš potichu, představte si, že člověk nejdál od vás má problém se sluchem a mluvte tedy tak, aby vás slyšel. Pokud se vám často stává, že vás lidé žádají, abyste něco zopakovala nebo mluvila hlasitěji, berte to jako něco, co musíte napravit.
Doufám, že vám některé z těchto rad pomůžou a vy začnete brzo dosahovat svých kariérních cílů, nebo si alespoň vylepšíte svou pozici!