Úvod » Rozhovory » Vím, do jaké výšky mám skákat, říká Foldyna.

Vím, do jaké výšky mám skákat, říká Foldyna.

Na první pohled vypadá poslanec Foldyna jako klidný, vyrovnaný člověk. Na druhý pohled vypadá úplně stejně. Ovšem během rozhovoru několikrát ukáže, že mu v těle koluje horká srbská krev po matce. Jak nahlíží na současnou politickou situaci ve státu, jak vzpomíná na Egona Lánského, nebo co si myslí o předsedovi ČSSD Sobotkovi, o tom už v řádcích níže.

Office Politics: A Rise to the TopFotografie: Office Politics: A Rise to the Top“od”Alex Prolmos je licencována pod CC BY 2.0

Jak se dostane vyučený lodník, který několik let pracoval na lodi plující po Labi až do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR?

Nebyla to jednoduchá cesta. Jako člen svazu mládeže jsem vystoupil na okresní konferenci svazáků s tím, že jsem v SSM z toho důvodu, abych nebyl nápadný, že tam nejsem.

Co bylo impulsem, jít do politiky?

Chtěl jsem něco změnit. Život člověka je formován tou politikou a bud se jí přímo účastníte, nebo jste jenom pozorovatel a v podstatě vás řídí. Já jsem nechtěl být ničím řízen a chtěl jsem jí právě účastnit.

Na základě čeho jste se rozhodl vstoupit do ČSSD?

V listopadových dnech jsem na rádiu Svobodná Evropa zachytil výzvu k obnově levicově- politické strany sociální demokracie. Na základě výzvy jsem začal kolem sebe organizovat stejně smýšlející lidi a v prosinci 1989 jsem se do této strany přihlásil.

To už bylo v době, kdy Československo získávalo novou tvář. Co následovalo po roce 1989?

Do roku 1991 jsem byl stále lodníkem. Profesionálně politikou jsem se začal zabývat kolem roku 1998. Do té doby jsem dělal asistenta bývalému poslanci Laštůvkovi a také senátorovi Egonu Lánskému. Oni dva byli moji životní profesoři politiky.

Jak vzpomínáte právě na pana Lánského, který před časem zemřel?

Byl to člověk s obrovským nadhledem, který když něco řekl, tak to mělo obrovskou hloubku a váhu. Jeho vtip a úžasný přístup k humoru, to jsou věci, na které nikdy nemůžu zapomenout.

Vybavíte se nějakou radu, nebo zkušenost, kterou Vám pan Lánský předal do budoucího politického života?

Není důležitý nechat hlavu od krve na zdi. Máš cíl za tou zdí a nemůžeš si rozbít hlavu na zdi, musíš realizovat cíl. Když chceš pomoct lidem a necháš hlavu na zdi, tak těm lidem nepomůžeš, musíš tu zeď obejít a pomoct lidem. S tou zdí se vypořádej zítra. Takový byl jeho přístup v životě, ale i v politice. Taky si vzpomínám na jednu historku, která vystihuje jeho úžasný smysl pro humor a také právě ten obrovský nadhled, ale není moc slušná.

Povídejte.

Sedím s panem Lánským na sjezdu sociální demokracie, jíme oběd a já mu povídám: „Pane Lánský, ty knedlíky stojej za hovno.“ Egon Lánský se tak zamyslel, zvednul hlavu od stolu, podíval se na mě a řekl: “Jaroušku, urazils to hovno.“ On byl prostě úžasný. Náš vztah byl úžasný, přátelský, hlavně tam byla důvěra.

S tou důvěrou jste mi teď skvěle nahrál. Vyskytuje se v současné politice důvěra či přátelství?

V politice je taková rovina, kterou nejvíce vystihuje jedna anglická anekdota, která zní: Přijde nový, mladý poslanec do britského parlamentu, usadí se v první řadě, kouká na ty protivníky v těch protějších lavicích a říká: „To jsou naši nepřátelé!“ Jeho starý kolega, lord, který je v tom parlamentu více než dvacet let mu odpoví: „Ale kolego, to jsou tví političtí oponenti. Nepřátelé sedí tady kolem tebe.“ Bohužel, to je někdy realita, že máte větší problém uvnitř vlastní strany, než s lidmi, se kterými jste političtí oponenti.

To mi připomíná povolební hašteření uvnitř vaší strany mezi předsedou Sobotkou a místopředsedou Haškem. K jakému vnitrostranickému proudu jste se více přikláněl?

Já se vždycky přikláním ke spravedlnosti. Nemám rád nespravedlnost. Považuju to za špatný krok. Já volám po změně, ale ne po bitvě, před bitvou! Říkám, že potřebujeme českého Fica. Máme regulérně zvoleného předsedu. Nemůžeme přepřahat koně, když jsme v útoku, což volby jsou takový útok. Nemůžeme kritizovat koně, že kulhá, nebo je jiný, volby nějak dopadly, ČSSD měla svého předsedu a měla řešit, proč volby dopadly tak, ale neměla to řešit takovým způsobem, jakým to řešila.

Zmínil jste Roberta Fica, současného předsedu vlády na Slovensku, který vyhrál volby de facto svým kultem osobnosti. V podstatě stejným způsobem vyhrála volby nedávno i Angela Markel v Německu. V čem vidíte problém, že u nás se volí spíše politické strany než osobnosti v jejich řadách?

I to je problém, ta figura, vpravo i vlevo. Miloš Zeman a Václav Klaus nebyli do dneška nahrazeny. Nechci ale zpochybňovat odpracovanou vůdčí roli Bohuslava Sobotky, ale to charisma je potřeba přitvrdit. On je ztělesnění standardu, standardní a seriozní člověk. A lidé nejspíš chtějí takovou pevnou levicovou ruku.

Jste poslancem již druhé volební období, nemáte ambice například být ministrem? Nebo při sjezdu strany v příštím roce kandidovat do jejího čela?

Nepřeceňuji se! Vím, do jaké výšky mám skákat, vyšší laťky bych už shazoval a ztrapňoval se. Mně stačí být reprezentativním poslancem. Aby lidé, když uslyší mé jméno, si vybavili práci, která je za mnou. Navíc jsem nedostudoval vysokou školu a podle mě je standard člověka, aby měl vzdělání, já jsem pouze lodní mechanik.

Jaký máte vztah k současnému prezidentovi České republiky, Miloši Zemanovi? Dříve jste byl jeho velkým příznivcem, je tomu tak stále?

Především pan Zeman je obrovská autorita. Miloš Zeman je ohromný velký strom. A každý velký strom má i velký stín. On není bez chyb. Ta krása velikánského stromu je větší než jeho stín. I přesto, že mě řadou věcí zklamává, například jeho egoismus, nebo jeho vystupování na veřejnosti, kdy kouří jednu cigaretu za druhou. Nechci, aby se přetvařoval, že je nekuřák, ale měl by si zachovat jakési dekorum hodné prezidenta republiky. Je to o tom, že vás musí formulovat okolí. I velikána může do jisté míry usměrňovat okolí. A Miloše Zemana v současné době moc to okolí neformuluje.

Za pár dní je tu konec roku, je něco, na co byste v tomto roce nejraději zapomenul a naopak, něco, co byste byl rád, kdyby se v roce 2014 zopakovalo?

Negativní – zklamání z volební účasti ve volbách do poslanecké sněmovny, která činila 59 %. Dále to, kdy lidé si říkají, že politické strany jsou všechny stejné, je jim to lhostejný. Mrzí mě na tom národu, že zůstane sedět na zadku. A to pozitivní, vím, že svým názorem každého nepotěším, jenom tu určitou skupinu, proto doufám, že i v následujícím roce budu mít na sebe pozitivní reakce od lidí, jak tomu bylo i v roce 2013. Nikdy nepřestanu být rád za to, když za mnou někdo přijde a řekne mi: „Děkuju, staráte se tady o to dobře.“ To je mi milý, a to mě potěší. Celkově si myslím, že rok 2014 bude rokem lepším, přívětivějším pro lidi.

Jaroslav Foldyna se narodil 26. června roku 1960 v České Lípě. V roce 2010 byl jako krajský lídr ČSSD v Ústeckém kraji poprvé zvolen do PSP ČR. V předčasných volbách do sněmovny v roce 2013 byl opět coby krajský lídr zvolen a obhájil tak mandát. Jaroslav Foldyna je vyučený lodním mechanikem, několik let jezdil na lodi mezi přístavy Děčín – Hamburk. Dříve než zasedl do poslanecké sněmovny, se politice aktivně věnoval nejdříve v okrese Děčín, později v celém Ústeckém kraji. Z prvního manželství má dvě, již dospělé děti a současnou manželkou vychovává dceru Natálii. Po matce je z poloviny Srb. Aktivně řeší otázku Česko-srbské spolupráce. Ve volném čase se věnuje boxu, ve kterém se stal i vicemistrem ČSR.
Vím, do jaké výšky mám skákat, říká Foldyna.
3.8 (75.91%) 88 hlasů

Michael Sychra

Michael Sychra je podnikatel na volné noze, který se aktivně věnuje žurnalistice. Spoluzakladatel portálu DatlujTo.cz s vizí vytváření publicistického obsahu, který má potenciál k virálnímu šíření.