Je to ta chvíle, kdy zavřete oči a vstoupíte do jiného světa. Kolotoč hodin jakoby se zastavil a my cítíme, jak se nás naše vlastní já chystá opustit. Pomalu a nenásilně ukročí a lehce se vznese. Zavíráme oči před světlem, které bývalo naší spásou. Opouštíme pole, která byla naším domovem.
Tajemství ztraceného ráje
Náš ráj se stal ztracenou zemí, které byla sebrána všechna tajemství, a tak skoře umírá v posledních dnech. Poslední vteřiny ještě vnímáme tíhu a odpovědnost našeho bytí, ale netrvá dlouho, kdy se vzdáváme a opouštíme své údolí. V těchto chvílích už nepřemýšlíme, naše tělo podlehlo myšlenkám a myšlenky se smířily s realitou.
Nejsme v pozici, kdy něco ztrácíme, neboť jsme už dávno ztratili to, oč jsme tak usilovně bojovali. Nevzdáváme se svých cílů, nevzdáváme se svých nadějí a snů. Neopouštíme své blízké. Prostě jen nastal čas, abychom vykročili jiným směrem. Mít sílu zavřít oči přede vším a nechat se unášet proudem se nachází v kritické poloze lidské odvahy. Je to síla srdce nikoli racionálního uvážení, jsou to chvíle, které vycítíte, nikoli chvíle, které dokážete spočítat, že skutečně nastanou.
Mluví se o dnech, které rychle přicházejí a naopak se zdráhají mermomocí odejít. Vycítit a načasovat naše rozhodnutí není otázkou tréninku. Na tomto světě jsou věci, které se nenaučíte. Jsou uvnitř vás a v průběhu svého života je musíte probudit. Buď vy anebo někdo jiný.
Okolnosti, které nás přinutí
Někdy se stane, že vás okolnosti přinutí k rozhodnutím, pod která se nechcete zařadit. Dobro a zlo se dokáže pohybovat v odvěkých scenérií na jednom či druhém konci pravdy a lži. Je na nás, abychom si vždy vybrali. Jsou ale dny, kdy si nemůžeme vybrat. Jsme nuceni se rozhodnout v rozporu s tím, čemu věříme. Nemůžeme důvěřovat našim smyslům, nemůžeme důvěřovat svému odhadu, celé tělo, mysl a snad i sama duše nás klame a stojí proti nám. Ti z nás, kteří dokázali vycítit pochybení, ti, kteří nejsou zaslepeni a dokáží se dívat nejen shora, ale především z hlouby všeho dění, ti, kteří v sobě najdou tuto odvahu se stávají nepochopenými a zrádci ve vlastních řadách. Není jich mnoho. Jen několik vždy unikne, jen několik má tak obrovskou vášeň a touhu žít pro někoho, že obětuje své dřívější já. Ztratí všechno, aby jinde našli snad něco ještě lepšího.
Není to válka, není to boj, je to paprsek života
Toto není válka. Není to ani boj. Je to paprsek života, který se Dayner rozhodl žít. Jeho rozhodnutí ale nebylo jeho vlastním. Nežije životem tak, jak bývalo zvykem. Historie mu určila směr a dráhu, která ho však během posledních dnů dovedla na samý konec světa.
Ano, najdou se i mnohem, řekněme, turisticky přívětivější země než Belgie. Popravdě se jich nenajde mnoho méně přívětivějších, nicméně to obyvatelům, ať už z řad Vlámů či Valonů, neubírá nic na jejich přátelské a pohostinné povaze, o čemž jsme se přesvědčili, když nás mladý pár nejprve omylem zavezl do městečka, kde byl vystaven německý Panther, aby nás posléze dovezl až do Foy s omluvami, že zabloudili. Udělali si přilbližně dvacetikilometrovou zajížďku.