Úvod » Fantasy a Sci-fi » Na okraji našich stínů S01E07: Jejich schopnosti

Na okraji našich stínů S01E07: Jejich schopnosti

Sedmá kapitola Jejich schopnosti z knihy Na okraji našich stínů.

Jejich schopnosti

„Přináším ti pozdrav smrti,“ zašeptal Generál celý zahalený tmou. „Je na tobě, jestli tě mine, nebo jestli udeří. Pochopil jsi?“

Zakrslý muž s široce otevřenýma očima jen přikývl.

„Kdo tě poslal?“ Generál přiblížil dýku do těsné blízkosti levého oka zakrslíka. „Mluv stručně a jasně. Kdyby tě náhodou napadlo zakřičet o pomoc, byla by to poslední myšlenka, která se ti zrodila v hlavě.“

Muž bez pohnutí stál na místě a snažil se nevnímat tlak přítomného okamžiku. Vypjatý soustředěním nedokázal ani mrknout. Když se jeho křivky v tváři začaly měnit, Generál pochopil, že se chystá promluvit, dýku tentokrát přiblížil k jeho hrdlu.

„Neme et dui far,“ zasyčel vztekle a jeho oči se prozářily.

Prudký pohyb Generálovy pravé paže vyvolal okamžitou krvavou erupci, která rázně ukončila život muže, jenž se protivil vůli Generála.

„Neme et dui far ke,“ klidně pronesl Generál k bezvládnému tělu, které nyní leželo u jeho nohou. Tušil, že to takto dopadne, ale za pokus to stálo. Od prvního okamžiku dobře věděl, že protivníka čeká jistá smrt, doufal jen, že ho přiměje alespoň trochu spolupracovat. Byť i jenom malá indicie by stačila. Ten muž něco věděl, to bylo jisté. Jediné, co po sobě nechal, byly dvě vrhací dýky, balíček lahviček a paklíče. Přestože nebyl Generál znalec alchymie, tušil, k čemu lahvičky měly sloužit. Rozhodně se budou na výpravě dříve nebo později hodit.

Žádnej pergamen, kruci, přelítlo Generálovi hlavou. Musí být někde nějaké znamení, nějaký vzkaz, ujišťoval sám sebe. Každý z nich nosí nějaký vzkaz.

Generál mrtvému muži vyhrnul rukávy, prohlédl je z obou stran, totéž provedl i u dolních končetin, pak se vrátil zpátky k ramenům a … „Ano,“ až se slova sama vydrala z Generálových úst.

Na krku měl vypálený nějaký ornament. Tvarem Generálovi nic nepřipomínal, nic, co by někdy viděl anebo o čem by slyšel. Mýty božských, polobožských i lidských stvoření skrývaly mnohá tajemství právě v různých symbolech a ornamentech. To Generál dobře věděl, a proto studiu symboliky zasvětil mnohá léta. Sbíhající a rozbíhající se čáry, které dělily půlkruh, mu byly trochu povědomé, ale takto přesně vyobrazené je ještě nikdy neviděl.

Za normálních okolností by tuto indicii přivítal s radostí. Generál byl totiž vždy rád, když se mohl pochlubit, že viděl něco, co ještě nikdo jiný, ba dokonce něco, co jeho předci ještě nezaznamenali. Nyní mu ale toužená indicie neposloužila k účelu, a to ho poněkud rozhořčilo. Vždy prahnul po tom, aby věděl, s kým bojuje. Zkušenost ho naučila, že právě tahle informace je na bitevním poli ta rozhodující. Nevěřil, že blížící se tlupa je a bude ojedinělá. Všechno a všichni mají nějaký cíl, někam směřují a něco chtějí. Neznalost se nejenom nevyplácí, ale vždy za ní zaplatíme. V těch horších případech smrtí. A v těch nejhorších – naší vlastní smrtí.

Nejraději by se s tlupou vypořádal sám, někde v jeskyni, kde by si mohl pohrát s jejich myslí a poté s fyzickou bytostní schránkou. Tady je ale v otevřeném prostoru, mohl by někdo utéct a poslat vzkaz zvědům. Právě tyto obavy kazily jeho houževnaté psychokrvelačné přání. Do hry musel nechat zapojit i Gardola a Mirantu. Na vysvětlování ohledně sběru informací od nepřítele jednak nebyl čas a jednak by to ta zvířata ani nepochopila.

Ostrým tempem vyrazil směrem k táboru. Zřejmě to nestihne před prvním kontaktem družiny s nepřítelem, ale pokud půjde vše podle plánu, mohl by dorazit během boje a případný nepoměr vyvážit. Vlastně dobře, že se musí ti tři o sebe postarat. Alespoň na chvíli a zase takové nebezpečí jim nehrozí. Generál sám byl velmi zvědavý, jak se projeví v boji Miranta, do jaké míry či zdali vůbec dokáže naplnit jeho očekávání.

Když už byl v dostatečné vzdálenosti, pokusil se dotknout myšlenkami vzdálené tlupy. V tom okamžiku mu ale hlavou prostoupil impulzivní šíp. Klesl na kolena s  rukama držícíma se na týlu hlavy, aby potlačil svoji bolest. Na takové reakce nebyl vůbec zvyklý. Je totiž dalece přesvědčen o svých schopnostech jako výjimečných, nicméně tato situace napovídá spíše o obrázku přemožitelnosti. Bolest stejně rychle jako přišla, tak odešla. Generálův tep se zrychlil, začal výrazněji dýchat a hlavou se mu honily všelijaké myšlenky. Jedno měly ale společné. „Jak je to možné?“

Když svoji pozornost začal blíže upírat na psychické reflexy, odpověď se zdála více a více jasnější. Jejich cestu musí křižovat někdo, kdo ovládá staré umění. Podle mytologie příliš málo jedinců mělo potenciál se naučit těmto schopnostem, příliš málo jedinců bylo vůbec učeno těmto schopnostem a příliš málo jedinců si troufá využívat těchto schopností. Energetický blesk je dvojsečnou zbraní, která se vrací s energií nepřítele na vyvolavatele. Pokud je energie vyvolavatele vyšší, nepřítel je zraněn v intenzitě rozdílné energie. V případě, že je energie nepřítele vyšší, je zraněn vyvolavatel.

Generál ale necítil žádné zranění. Byla to pouze vteřinová bolest, která rychle odešla a, zdá se, nezanechala žádné následky.

Bylo to tedy jen energetické vybití? Či byl na vyšší energetické hladině a blesk se otočil vůči vyvolavateli? A co se stane, jestli se o něco podobného pokusí Calebra? Dozajista zemře…, pomyslel si Generál.

Musím jí varovat. Generál okamžitě vysílal svá slova Calebře. Něco bylo ale špatně. Generálův obličej ztuhl.

* * *

Gardola vnitřně tato slova vyprovokovala. Jeho emoce vůči Mirantě byly na spadnutí, a tak jediné, co dokázal, bylo spojit úmysl své bojovnosti a emotivní hravosti, když naprázdno secvaknul čelist s vyceněnými zuby.

Calebra se na Mirantu ani nepodívala, natož aby se věnovala její otázce. Jejím nynějším hlavním cílem bylo ochránit samu sebe. Kdyby ale nedokázala ochránit Mirantu anebo Gardola, prozradila by tím i sebe. Poodešla do ústraní, aby se mohla více soustředit. Posadila se, zavřela oči a začala intenzivně pracovat se svými myšlenkami. Gardol i Miranta zůstali kupodivu v klidu a ani se nedožadovali nezodpovězené otázky.

Po minutách snažení Calebra otevřela oči a plná vysílení zašeptala: „Nejde to. Nejde…“

Gardol na nic nečekal a celý pobouřen zvědavostí se ptal: „Cože? Co nejde?“

„Je to zvláštní. Něco ruší moje myšlenky.“ odpověděla.

Jsi neschopná!“ vrhla na ni Miranta.

„Sna…,“

Zkus to ještě jednou,“ přerušil Calebru Gardol.

„Probuď se, je nám k ničemu!“ poznamenala Miranta na adresu Gardola a hned pokračovala ke Calebře, „Což kdybychom tě předhodili té tlupě jako návnadu. Aspoň bychom měli čas a jistotu, že se nám nic nestane.“ Miranta se zákeřně usmívala a představovala si scénář, jak se celá tlupa sápe po Calebře a ona z povzdálí jednoho po druhé v žádném spěchu likviduje. Osud Calebry jí byl lhostejný.

„Hmmmm,“ zaznělo ze zavřených úst Calebry, která se rázem otočila zády k oběma a začala se opět soustředit.

Miranta už ani nečekala, že ta ubohá dívenka při druhém pokusu něco svede a odešla do stanu pro svůj opasek zbraní.

Pocity, které nyní při využívání svých schopností Calebra cítila, byly velmi zvláštní. Cítila, že je příliš slabá na takový úkol. Zvláštní, protože několik desítek minut zpátky dokázala psychicky vystopovat tlupu nepřátel a teď, kdy jsou ještě blíže a její schopnosti by měly fungovat o to více intenzivněji, je nedokáže používat vůbec. Traduje se, že psychické schopnosti jsou vyšší úrovní interakce. Právě teď jakoby tu působila další síla, která je ještě na vyšší úrovni. Šum, který zaplavil všechny Calebřiny myšlenky, se zdál být neoblomný. Sbíhající se a rozbíhající křivky přes výraznou kružnici, které při plném soustředění viděla, nedávaly žádný smysl. Spíše připomínaly chaos nežli harmonii a řád.

Byla uvězněna ve své vlastní neschopnosti. Ani utéci nemohla. Neměla totiž kam. A především neměla s kým. Shadow byl uvězněn v jejích slovech mysli.

Po několika dalších minutách čekání Gardol nespokojeně frkl a zamířil také ke stanu.

Když rozhrnul kožené pásy a vstoupil, spatřil Mirantu v krátké halence, jež lehce překrývala její bytostně smyslné tělo. Na takový okamžik jako by čekal. Nespoutaná krása plná otevřených výzev, pro které musí jedinec bojovat. Jeho vášeň v něm probudila slintající zvíře, které je pouhým okrajem od ztráty veškerých zábran.

„No ve stanu nebudeme, hlupáčku, já to ráda venku, víš? A pro tebe to bude taky lepší. Ale to bys měl jako stopař určitě vědět…“ přivítala ho se vší vřelostí Miranta.

Přes takovou narážku se už Gardol nepřenesl a pravým pařátem strhl celý stan. Miranta stačila rychle vyklouznout prázdným otvorem ven, ale Gardol byl zavalený stanem. Jak se pomalu soukal ven, sklidil od Miranty hraný potlesk a velmi upřímný smích.

* * *

„Hej, vy dva!“ potichu křikl Generál ke spadlému stanu. Jeho hlas zněl velmi zadýchaně. Chtěl jen, aby se ztišili a hned pokračovat, protože měl opravdu důležité věci, které chtěl co nejdříve sdělit.

„Aaa, dobrý večer přeji, pane generále,“ pohlédla do tmy s jemnými slovy Miranta, až spatřila Generálovy obrysy.

„Hlupáci, shodili jste stan. Mohl sloužit jako past.“ káravě pokračoval Generál. „Calebra je ve stanu?“

Gardol, který se ještě plazil ze stanu ven, jen ukázal tlapou směr.

„Dobře, pojďte za mnou. Připravíme se na tu tlupu.“ stroze mířil ke Gardolovi a Mirantě.

„Já jsem připravená, však to nevidíte, Generále?“ Miranta udělala otočku a přehodila vlasy na druhou stranu, aby předvedla svůj kostýmek a samu sebe v ženské kráse.

„Generále, já bych…“ ihned navázal Gardol ale byl ostrým hlasem rázem přerušen.

„Hej, držte tlamu! Řekl jsem, že máte jít za mnou.“

Kniha Na okraji našich snů obsahuje tyto kapitoly

Autoři knihy: Martin Rosulek, Jakub Dočkal, Ponky Warky Ponitalie

Na okraji našich stínů S01E07: Jejich schopnosti
Ohodnoťte!

Martin Rosulek

Martin Rosulek je online podnikatel a digitální nomád. Po cestách v Austrálii a jihovýchodní Asii, procestoval Kanadu a Latinskou Ameriku. Často se vrací do Thajska a sbírá další zkušenosti o práci na dálku. Zaměřuje se online marketing a affiliate. Martin bloguje na DigitalniNomadstvi.cz.