Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!
Lidská tragikomedie je nejvýznamnější divadelní hrou originálního, ve své době nedoceněného českého filosofa a spisovatele Ladislava Klímy (1878 – 1928). Jedná se o groteskní filosofické drama, ve kterém se setkává pět spolužáků na oslavě maturity, poté po třiceti a následně po dalších pětadvaceti letech. Satiricko-ironická hra vychází ze ztroskotaných mladických snů v realitě skutečného života.
Rozdílné povahy a životní postoje pětice čerstvých maturantů – básníka (Pulec), vládce (Obnos), vědátora (Kantorka), požitkáře (Shoř) a filozofa (Odjinud) sjednocuje společné mladické velikášství a pyšné přesvědčení, že zůstanou věrni svým dosavadním ideálům a „dobydou svět“. Pouze Odjinud, jenž se vyřazuje už svým jménem ze společnosti dravě ctižádostivých mládenců, není na své mystické životní cestě zklamán; velkolepé sny všech ostatních se v konfrontaci s životní realitou zvrhnou v trapné karikatury svých původních ideálů. Snad jen Pulec, který ještě úplně neztratil touhu po vznešenosti a svobodě ducha, je nakonec vzat autorem na milost – možná proto, že se do jeho postavy – podobně jako do Odjinuda – sám Klíma projektuje. Přes všechen hořce groteskní a osvobodivý smích, který nade vším burácí, je Lidská tragikomedie i hrou až jímavě vypovídající o křehkosti člověka a jeho údělu. Ironický a sebeironický tón, jímž autor mluví o otázkách života a smrti, o smrti jako pokračování života, v závěru přerůstá v sarkastické přitakání pozemské realitě: „Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!… Ó, jak nekonečně krásný a dobrý stane se svět, stane-li se člověk jen malilinko rozumnější a bláznivější!“
Hana Burešová, režisérka představení, společně se Štěpánem Otčenáškem jsou autory úpravy hry. Scénu připravil Martin Černý a kostýmy Jana Preková. V inscenaci hrají: Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš, Martin Matejka, Marek Němec, Vlastimil Zavřel, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová Tomáš Turek a Jan Meduna.
Hodnocení redakce – 6/10 Datlů
Tato hra je plná filosofických dialogů a monologů, které většinou končí dýl, než je úměrné. Kolikrát zbytečně nuceně natahované rozhovory, které mají umocnit bláhovost idálů mladých lidí. Na druhou stranu ovšem díky těmto filosofických řečí má člověk čas si zpětně uvědomit, že nebyl v mládí jiný… A ti mladí zase mají čas si říct, že takoví nejsou a ani nebudou. Dvě přestávky, které jsou netradičně do představení vsunuty kvůli technickým úpravám jeviště, jsou u této hry ku prospěchu, protože divák má prostor pro vstřebání všech filosofických mouder, kterými se představení jenom hemží. Celkově hra vystihuje klasický český styl, a to – v hospodě je každý moudrý.