Přemluva z knihy Předpoklad Meze
Nadešel čas – doba, kdy svět nebyl ve válce. Spíše ta válka byla uvnitř světa. Málokdo věděl, co bylo příčinou toho všeho. Jen málokdo si dokázal položit otázku „Proč?“. To však dnes tolik důležité pro ně nebylo jako to, co pro ně znamená nepřítel. Byl pro ně vším. I tím, čím nechtěli aby byl …
Kapitola 7: Uvnitř CONu
Keal se přikrčil k zemi. Věděl, že má jen několik vteřin na to, aby nabral tolik potřebnou sílu k dalšímu boji.
„Tohle snad nikdy neskončí“, pomyslel si.
Dobře si však uvědomoval, co nejen pro něj, ale především pro CON, znamená jeho úspěšně splnění mise. Měl už jen pár vteřin. Vyrazil.
Blížil se ke komplexu, o kterém se Andie zmiňovala. Pamatoval si, že vše musí raději dvakrát prověřit a až poté vstoupit. Mnohokrát byl zkritizován, neboť jeho náhlá, naprosto neuvážená, avšak velmi instinktivně podložená rozhodnutí vyvolala na vyšších místech dlouhé rozepře. Byl nevypočitatelný. Nikdo předem nevěděl, zda skutečně plán provede tak, jak mu bylo řečeno. Jedno však bylo jisté. Úkol bude splněn. Je silně pravděpodobné, že se odchýlí od „jejich“ cesty a půjde k cíli svojí vlastní – to byl jeho styl života – dělat si to po svém. Byl nenahraditelný. Nikdo neuměl reagovat tak dobře v neřešitelných situacích jako on. Proto byl vybrán. Tentokrát se však rozhodl, že půjde dle plánu a vše prověří. Jedna chyba by totiž znamenala prozrazení, které sám nechtěl.
Obloha se zatáhla. Na scénu vstoupily tak husté mraky, že dokonale bránily slunečním paprskům v jejich přirozené dráze. Setmělo se. Jako by mraky raději zatáhly oponu, aby slunce nemohlo vidět, co přijde. Vítr přestal vířit jemná zrnka prachu, která tak dosedla na zem. Vzduch se tak vyčistil a panovalo „ticho“.
Bylo to snad ticho před bouří, která nemá být spatřena sluncem? Byl mrak nepřítelem slunce, že mu zakrýval oči, nebo jeho přítelem, který ušetří jeho bolest?
Keal se přiblížil ke zdi nedalekého domu a přitiskl se k ní, co nejvíce mohl. Jeho srdce nebušilo rychleji. Tenhle adrenalin ještě zvládal. Byl na to „příliš“ zkušený. Pomalu se sunul k hraně stěny, opatrně nakoukl, aby zjistil, co se děje na druhé straně. Byl tam klid. Nic zvláštního, nic podezřele vypadajícího nespatřil, proto se bez většího váhání rozběhl k druhé stěně. Zkontroloval situaci i tady. Znovu čisto.
„Snad až příliš snadné“, pomyslel si.
