Desátá kapitola Kodex jezdců z knihy Na okraji našich stínů.
Kodex jezdců
Plné slzičky nacházely svoji cestu mezi dlaněmi Eriky a jedna za druhou skapávaly na zaprášenou zem. Erika už nechtěla slyšet ani slovo, zapadla hluboko do světa svých vlastních myšlenek, úvah a variací realit, co se během pouhých čtyř dnů mohlo stát, protože takového si svého bratra rozhodně nepamatuje. Pravda, býval vždy trochu jiný, měl svá pravidla a byl tvrdohlavý a někdy snad i krajně neuvážlivý. Přesto všechno nemohla uvěřit, že tak chladnokrevně zabil lidskou bytost, která se mu protivila v přesvědčení. Chtěla svého bratra zpátky, ale bála se však na cokoli zeptat, aby náhodou nerozpoutala tvrdou slovní výměnu.
„Co to k sakru… Darieri?!“ dostal konečně ze sebe Marco.
„Ano, Marco?“
„Co to má znamenat?“ pobízel ho k odpovědím, protože právě v tuhle chvíli sám žádné nenacházel, ač se snažil sebevíc.
„Musíme je porazit, sám si mi to říkal. Pamatuješ?“
„Proč si to udělal?“
„Vždyť nám všechno ukradl! Teď máme své věci zpět. Cožpak nejsi rád?“
„Co? Doprdele!“ Marco už nemohl déle trpět tenhle rozhovor a odešel. Potřeboval vypadnout. Potřeboval, aby Darieri vypadnul.
Otočil se zpátky a křičel přes celou jeskyni. „Zneužíváš staré umění pro své vlastní touhy!“
„Co ty víš o starém umění, všechno jsem tě o něm naučil já!“
Zatímco se ti dva mezi sebou nepříčetně dohadovali, Erika utišila své emoce a vrátila se ke Keillovi. Jeho tělo bylo stále bezvládné, na hlavě měl položenou Korunu, která … Když si Erika bleskově vzpomněla, čeho je Koruna schopná a co všechno udělala s jejím milovaným bratrem, nesměla dopustit, aby měla nějaký vliv na Keilla. Tenhle boj už Keill trpí dost dlouho, nesmí být poražen. Natáhla se po Koruně, aby jí sundala Keillovi z čela. Při dotyku ucítila ohromný nával energie, který prostoupil celým jejím tělem. Ve stejnou chvíli viděla záblesk, kdy Darieri poprvé držel Korunu ve svých rukou. Naproti němu stál černý jezdec, který zřejmě Korunu Darierovi doručoval. Ve vteřině se však jezdec prudce otočil, až jeho pohled ucítila Erika sama. V leknutí okamžitě pustila Korunu. Její krev začala proudit mnohem rychleji, každý nádech a výdech se stal těžším.
Co je to? Minulost, která vidí do současnosti? Nemohla tomu uvěřit.
„Mýlíš se! Nedlouho poté jsem bojoval v po boku Keilla a spolu jsme bojovali na Temné straně jen s naším vlastním uměním a technikami boje. Dobře vím, co je to kodex jezdců!“ bránil se Marco.
„Pak taky dobře víš, že není jiné cesty!!“
Kodex jezdců? To znám, o tom mi kdysi vyprávěl bratr. Prolítly myšlenky Erice v hlavě.
„Vím, co chceš udělat, Darieri! Vím to! Ale ještě není pozdě! Nedělej to!! Tohle nedokážeme! Najdeme jinej způsob, jak bojovat! Vždycky jsme našli. Vždycky!!! Slyšíš?!“
„Už je pozdě, Marco.“
„Cože, pozdě?! Pozdě?“
„Jo,…“
„Tys Ho vyzval? Vyzval jsi Ho, aby vstoupil do našeho světa?! Darieri!“
„Já ne, Keill ho vyzval,“ Darieri se otočil, lehce poodešel z místa a sklonil hlavu, „museli jsme, Marco, museli.“
Marco zpozoroval změnu intonace Darierových posledních slov. Nacházel v ní bezmoc a snad i prosbu o porozumění a odpuštění. Už to nebyl tvrdý rozhovor plný hněvu a hájením si svého. Konečně začal Marco naslouchat a nebyl zatvrzelý. Nikoli slova, ale barva hlasu a řeč těla Dariera otevřela mysl Marcovi.
„Ale … ale jak? Použili jste nějaké kouzlo starého umění?“
„Ano, ano, ještě s artefaktem od Keillového dědečka, půlkruhovitého přívěsku s vyobrazenými paprsky slunce.“
„To je znak poslední svobodné generace, že?“ujišťoval se Marco.
„Asi by se to dalo tak říct. Byl to erb města, které bylo vyvražděno při přechodu Temné linie na naši stranu, kdy byla poprvé porušena rovnováha. Jako odkaz se začalo používat toto vyobrazení pro boj proti Zlu, zejména generace našich dědečků jej velmi uznávali a oni byli zároveň posledními, kdo žil v relativně pokojném světě. Hranice mezi Temnou a naší stranu už dávno nejsou tam, kde bývaly. Každou generací se posouvají směrem k Východnímu svahu. Jsme nuceni bojovat tam, kde jsou domovy našich lidí…“ Darieri chtěl pokračovat, ale už to nešlo. Vzpomněl si na množství bitevních polí, kterými musel projít, rozbořených hradeb měst, kam se jako malý kluk neustále vracel, vypálených domovů příbuzných, … ten křik každé napadené vesnice, pobitá zvířata,… nezbylo nic, snad jen vzpomínky na časy temného prachu a zkázy.
„E, Eriko…“ snažil se artikulovat Keill.
Erica zahleděná a zcela polapená rozhovorem těch dvou si až po chvíli uvědomila, že na ni někdo volá a otočila se za hlasem. Ve chvíli, kdy uviděla otevřené oči Keilla, pochopila, že se probral. Oči se jí rozzářily, jakoby tušila, že už bude dobře. Přítomnost duše Keilla na ní nějakým způsobem působila velmi pozitivně.
„Keille, Keille, jak…jak se cítíš?“ sotva ze sebe vydávala hlásky.
Marco a Darieri uslyšeli slova Eriky a rychlými kroky se přihnali ke Keillovi.
„Dobře, Eriko, dobře. A jak ty?“ snažil se zavtipkovat.
Erika se rozesmála a odpověděla tím nejkouzelnějším úsměvem, který dobře uměla.
„Keille, sem rád, že ses k nám vrátil,“ pozdravil ho Darier, „já ti teď sundám Korunu, tak se nelekej. Zdá se, že ti pomohla.“ Darier jemně uchopil Korunu a položil ji na zem. „Cítil jsi něco?“
„Ehm,…energii plnou vzteku,…rozhořčení,…zklamání… a nenávisti.“ odpověděl Keill. Podivoval se těmto pocitům, protože chtěl cítit úplně opačné variace. „Ty jsi ho zabil?“
„Zkoušel jsem se s ním domluvit, ale… nešlo to. Bylo to jediné možné řešení, jak tě přivést zpátky. Legenda mluví pravdu, životní energie dokáže putovat uvnitř artefaktů starého umění. Koruna ti dala potřebnou sílu.“snažil se ospravedlnit své jednání Darieri.
„Kodex?“ ptal se Keill.
„Ano, návaznosti na všechnu mytologii se zdají býti pravdivé, Darieri.“
„Kodex? Kodex jezdců?“ zajímal se Marco, „Cože? To znamená, že jsi, Keille, zabil jezdce?!“ nechtěl věřit svým domněnkám.
„Marco, pochop, musel jsem to udělat. Bez Keilla bychom nikdy nevyhráli.“ Darieri věděl, že bude mít, co vysvětlovat. Během posledních dnů udělal velmi závažná rozhodnutí, která se prostě nedají vzít zpět.
„To ale znamená, že jezdci přestanou hlídat naše hranice a…“ Marco už jenom naprázdno několikrát otevřel a zavřel ústa, aniž by vydal jedinou hlásku.
„Hej, nechce mě někdo zasvětit, o čem se tu pořád bavíte? Kdo to jsou přesně ti jezdci a ten jejich kodex?“ pošťouchla Erika rozhovor.
Keill se dotkl dlaně Eriky, aby ji trochu uklidnil. „Eriko, jak dobře víš, hranice mezi naší a Temnou stranou byla dávno smazána. I přestože Temná strana postupuje stále blíže k Východnímu svahu, našemu poslednímu svobodnému místu a hranice se tak výrazně posunula, ta původní hranice hraje svoji roli stále. Je to prastaré rozdělení, no řekněme Dobra a Zla. Odvěký boj je odvěký boj. Ale i ten má svá pravidla. A na ně dohlíží jezdci. Proto, abys znala jejich pravidla, musíš znát jejich kodex.“ na chvilku se Keill odmlčel, „To je kodex jezdců.“
„Připadá mi to tak, že by teda jezdci měli být strážci jakési rovnováhy mezi námi a Temnou stranou. Ale vyvražďování a plenění mi moc nepřijde jako boj s pravidly.“ oháněla se Erika.
„Jde tady o trošku jiná pravidla, víš, Eriko. Jezdci hlídají tzv. křížení. V boji se nesmí využívat jiných technik než těch, které se můžeš naučit na své straně. Nikdo nesmí používat magii starého světa, protože tato energie nevznikla ani na jedné straně, my nesmíme používat techniky Temné strany a Temná strana naše. Tím se myslí i křížení nerostů pro slitiny lepších kovů, kombinaci bylinek pro výrobu křížových lektvarů a mohl bych pokračovat.“ Když Darieri dokončil větu, Marco jen pokyvoval hlavou, jakoby se zaseknul. Až v tuto chvíli si totiž začal uvědomovat, jaké následky bude mít, když byl zavražděn jezdec.
„Smrt jezdce znamená konec kodexu, je to tak, Keille?“ zeptal se Marco. Potřeboval přímou odpověď, aby věděl, na čem jsou. Chtěl být psychicky připravený.
„Ano, Marco, spustil jsem lavinu křížení,“ odpověděl mu Darieri, „podle kodexu by měla být Temná strana jezdci o tomto informována. Dokážu si představit, že vyšlou svého nejvyššího.“
„Myslím, že můj dřívější rozhovor ho k tomu určitě podnítí.“ dodal Keill.
Kniha Na okraji našich snů obsahuje tyto kapitoly
- Na okraji našich stínů: S01E01 Nastal čas opustit své stíny
- Na okraji našich stínů S01E02: Pán je ten, kdo dává rozkazy
- Na okraji našich stínů S01E03: Přepadnout a zlomit
- Na okraji našich stínů S01E04: Žádejte svolení, neproste o odpuštění
- Na okraji našich stínů S01E05: Strach z vody říkáš?
- Na okraji našich stínů S01E06: Malé a velké války noci
- Na okraji našich stínů S01E07: Jejich schopnosti
- Na okraji našich stínů S01E08: Wingal om Crospaniel
- Na okraji našich stínů S01E09: Nepřátelé řádu
- Na okraji našich stínů S01E10: Kodex jezdců
- Na okraji našich stínů S01E11: Alespoň chvíli spolu sami
- Na okraji našich stínů S01E12: Jak mě odhalil?
- Na okraji našich stínů S01E13: Vnitřní hra
- Na okraji našich stínů S01E14: Jdeme dál
- Na okraji našich stínů S01E15: Poprvé přepaden
- Na okraji našich stínů S01E16: Šachovnice v pohybu
Autoři knihy: Martin Rosulek, Jakub Dočkal, Ponky Warky Ponitalie
